1227
Bourat při výkonu práce je nepříjemné a firmě i samotnému účastníkovi nehody to přináší řadu potíží. Mnoha právním nepříjemnostem však lze předejít. Představme si vzorovou situaci: Zaměstnanec na služební cestě nabourá ve firemním autě jiné vozidlo. Škoda na obou automobilech se rovná lidově řečeno pomačkaným plechům, ale zaměstnanec si nešťastnou náhodou zlomil ruku. Jak se má po nehodě správně zachovat?
"Zaměstnanec by měl nejprve vždy postupovat v souladu se zákonem o silničním provozu. V případě dopravní nehody, kdy dojde ke zranění, vznikne škoda na majetku třetích osob nebo zjevná škoda přesahuje 100 tisíc korun, musí přivolat k nehodě Policii ČR. Za majetek třetí osoby se v tomto případě nepovažuje automobil v majetku zaměstnavatele. V případě, že není třeba k nehodě přivolat policii, je zaměstnanec povinen vyhotovit záznam o dopravní nehodě pro potřeby pojišťovny," říká partner advokátní kanceláře PRK Partners a expert na pracovní právo Jaroslav Škubal.
Následně by podle něj měl zaměstnanec celou záležitost nahlásit zaměstnavateli. V případě úrazu tak musí učinit neprodleně.
Zranění utrpěné při takové nehodě se za běžných okolností, kdy nehodu nezavinil zaměstnanec a ani jinak neporušil své povinnosti, klasifikuje jako standardní pracovní úraz se všemi vyplývajícími povinnostmi zaměstnavatele.
Škubal ale varuje, že je podstatné, zda se nehoda stala při výkonu práce (například řidiči kamionu), nebo v souvislosti s jejím výkonem (například pracovní cesta).
"Definovat v některých případech, jaká činnost ještě je či už není v souvislosti s výkonem práce, je poměrně komplikované. O pracovní úraz ovšem nejde, pokud by k dopravní nehodě došlo při cestě do zaměstnání a zpět domů," vysvětluje Škubal.
Je auto firemní, či vlastní?
Z hlediska práva je také důležité odlišit, jestli zaměstnanec řídil firemní auto, nebo vlastní vozidlo, které pracovně využívá. Tomáš Bělina, advokát kanceláře Bělina & Partners, zdůrazňuje rozdíl v případné odpovědnosti za škodu: "V případě, že při dopravní nehodě došlo ke škodě na autě zaměstnance, které mu se souhlasem zaměstnavatele slouží k výkonu práce, a tuto škodu sám nezavinil, odpovídá zaměstnanci za škodu na tomto autě zaměstnavatel."
Pokud ale zaměstnanec nehodu zavinil, nemůže ze zákona nárokovat náhradu škody. V momentě, kdy se nehoda stala ve firemním (služebním) voze, platí pro nezaviněnou škodu stejné podmínky, a odpovědnost tak jde za zaměstnavatelem.
"Nejde-li o škodu způsobenou úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek (v takovém případě zaměstnanec ručí neomezeně - pozn. red.), nesmí výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku," doplňuje Bělina.
Jaroslav Škubal nicméně dodává, že v praxi stejně většinu škod vyřeší pojištění, pro které neplatí žádná speciální pravidla. Obě strany by se tak měly ve všech případech řídit podle podmínek povinného ručení a havarijního pojištění.
Správně vyplněný protokol
Bezproblémové vyřízení pracovní autonehody mohou ovšem i v ideálních případech narušit drobné chyby na straně zaměstnance i zaměstnavatele. Oslovení právníci se shodují, že zaměstnanci často chybují při vyplňování záznamu o dopravní nehodě, což v důsledku ztěžuje vyplacení pojistného.
Zaměstnavatelé pak podle Běliny nejčastěji opomíjejí své povinnosti týkající se odpovědnosti zaměstnance za škodu. "Vyplývá jim z nich (podle ustanovení zákoníku práce) povinnost projednat a písemně oznámit zaměstnanci výši požadované náhrady škody, a to do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá," líčí zkušenosti Bělina.
Zdroj: ihned.cz