1227
Posledním tragickým případem, kdy nezájem řidičů šokoval i záchranáře, byla březnová nehoda na rychlostní komunikaci R10 mezi Prahou a Libercem. Řidička osobního auta se střetla s kamionem a o záchranu jejího života se pokusil jen řidič onoho nákladního auta. Vyprostit ji ovšem bylo nad jeho síly a žena později zemřela.
U nehody později zastavil ještě další řidič a snažil se pomoci. Překvapilo ho, že další auta projížděla bez povšimnutí. Teprve když poslal syna, aby zastavoval kolemjedoucí a žádal o pomoc, připojili se k pomoci i další lidé.
„Bohužel to není ojedinělý případ, opravdu ne,“ postěžovala si mluvčí středočeské záchranky Petra Effenbergerová. Její slova potvrzují také odborníci z Centra dopravního výzkumu (CDV). „Podle kvalifikovaných odhadů zastaví u nehody pouze deset procent řidičů,“ uvedl Pavel Řezáč, vedoucí vzdělávání a prevence CDV.
Důvodů, proč lidé tváří v tvář tragédii projeví naprostou lhostejnost, může být podle odborníků více. „Například znejistí, zda jsou schopni poskytnout pomoc, také je to ochrana sebe sama a konečně obecný trend přehlížet situaci, která pro člověka může být nějakým způsobem riziková,“ řekl Řezáč.
Podle vedoucího psychologa české policie Vladimíra Vosky se řidiči podle svých reakcí dají rozdělit do dvou skupin. „Asi devadesát procent lidí si řekne, proč budu pomáhat zrovna já, jsou tam ti ostatní, můžou pomoci oni, já zrovna spěchám do práce. Zbylých deset procent se nestará o to, jestli přijde včas do práce nebo ne, ale prostě pomůžou,“ uvedl Voska.
Zavolat nestačí, někdy jde o vteřiny
Podle výzkumů ze zahraničí přece jen nějakou aktivitu vyvinou i řidiči, kteří minuli místo nehody bez zastavení. „Šedesát procent z nich alespoň vytočí záchranku nebo policii a o události je informuje,“ uvedl Petr Vomáčka, odborník na dopravní informace a testovací technik Ústředního automotoklubu (ÚAMK). Takový postup ale nestačí.
„Naši operátoři velmi často slyší „nemám čas, spěchám,“ popsala zkušenost záchranářů mluvčí Effenbergerová. „Neuvědomují si, že jsou to jen oni sami, kdo v tu chvíli může zachránit život,“ dodala.
I když záchranáři dorazí za několik minut, může být už pozdě. Naopak laik přítomný na místě může podle instrukcí operátora na telefonu rozhodnout o tom, jestli zraněný přežije.
Ten, kdo nepomůže, páchá trestný čin
Ještě horší je, když projíždějící řidič oznámí nehodu, ale odmítne se na místo vůbec podívat a podá jen vágní informaci, že se „něco stalo“. „My potřebujeme znát alespoň počet zraněných,“ zdůraznila Effenbergerová.
Podle ní dochází i k situacím, kdy po již vyřešené nehodě zůstává na místě u silnice vrak auta i druhý den. Řidiči, kteří ho míjejí, zavolají záchranářům bez toho, aby se přesvědčili, zda je na místě někdo zraněný.
„Samozřejmě přijedeme, nemůžeme si být jistí, jestli na stejném místě nedošlo k další nehodě,“ uvedla mluvčí a dodala, že ve chvíli zbytečného výjezdu můžou být záchranáři naléhavěji potřební jinde.
Neposkytnout pomoc po nehodě může být i trestným činem. „Konkrétně podle § 150 Neposkytnutí pomoci nebo podle § 151 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku,“ uvedl mluvčí Policejního prezidia Jozef Bocán.
Za tyto činy může pachatel dostat pokutu, zákaz činnosti a také trest odnětí svobody, v krajním případě až pět let. Podle Bocána může policie za neposkytnutí pomoci stíhat i jiné osoby, než pouze viníka nehody.
Pokus z Rakouska čeká i české řidiče
Kolik řidičů u čerstvé nehody skutečně zastaví a začne pomáhat, zkoumali v Rakousku speciálním pokusem. Na vybrané silnici I. třídy nasimulovali autonehodu. „Za krajnicí bylo auto položené na bok, mírně se z něj kouřilo, a vedle ležel člověk namaskovaný, aby vypadal jako zraněný a v bezvědomí,“ popsal Vomáčka z ÚAMK.
Pokus se konal loni v létě, za dobré viditelnosti, a auto leželo v místě, kde bylo možné bez problémů zastavit. Pořadatelé zvolili čas dopravní špičky. Přesto byl výsledek znepokojivý. „Trvalo šest minut, než zastavil první řidič,“ řekl Vomáčka. Pokud by život ohrožující zranění bylo skutečné, za šest minut by bylo na pomoc pozdě.
Z 246 aut, která za měřenou dobu projela kolem, jich zastavilo pouze 38. „Pětaosmdesát řidičů projelo kolem bez zastavení,“ shrnul výsledek Vomáčka.
Podobný pokus by se na českých silnicích mohl odehrát již letos v režii Ústředního automotoklubu, policie, BESIPu a ve spolupráci s dalšími institucemi. Jak dopadnou čeští řidiči? V poskytování první pomoci na tom nejsou nejhůř, chybí jim spíš ochota pomáhat.
„Dobrou zprávou je, že lidé chtějí být připraveni. Rozjeli jsme edukační program Učte se od profesionálů, ve kterém lidé projdou certifikovaným kurzem první pomoci, a zájem je neskutečně velký. Přicházejí zájemci různých věkových skupin, od dvanáctiletého chlapce až po důchodce,“ uvedla mluvčí záchranky.
Podle výzkumu, kterého se účastnilo čtrnáct evropských zemí včetně České republiky, jsou čeští řidiči v poskytování první pomoci mírně nadprůměrní. „Je ale co zlepšovat,“ podotkl k tomu Vomáčka.
zdroj: zpravy.idnes.cz