Ekologická daň za převod ojetého vozidla: Víte, kolik v současnosti zaplatíte?

Už od 1. ledna 2009 platí novela zákona o odpadech, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí. Na základě ní musí každý, kdo nově registruje ojeté vozidlo (Registr vozidel na příslušném obecním úřadu obce s rozšířenou působností) splňující emisní normu Euro 0 až Euro 2, případně jej pouze přeregistrovává, platit poplatek „na podporu sběru, zpracování a využití vybraných autovraků“. Takto se přesně jmenuje to, čemu lidé říkají ekologická daň, ekodaň, ekopoplatek či poněkud expresivněji ekovýpalné.

Od uvedeného data se však v ekologické dani událo několik změn. Z pohledu běžného motoristy se ta nejdůležitější odehrála 1. října 2013. Od té doby platí další novela zákona o odpadech, upravující podmínky pro placení ekologické daně, které se však netýkají její výše podle jednotlivých emisních norem.

Cílem této novely bylo snížit počty starých automobilů na českých silnicích. Co zůstalo i nadále je fakt, že ekologická daň se na dané vozidlo platí pouze jednou. To znamená, že pokud ji předchozí majitel již zaplatil, vy ji již platit nebude. Informaci o již zaplacené ekologické dani naleznete mimo jiné také v takzvaném velkém technickém průkaze v kolonce pro „úřední záznamy“.

Kdy nemusíte platit ekologickou daň
Už od samého začátku novely zákona platné od 1. ledna 2009 jsou od placení ekologické daně v několika případech lidé oproštěni. První případ se týká zániku společného jmění manželů. V praxi se jedná o následující - pokud jste vlastníkem vozidla a v rámci rozvodového řízení a tedy majetkového vyrovnání jej přeregistrujete na dnes již bývalou manželku, ekologický poplatek ona platit nebude.

Druhá výjimka se týká dědictví. Pokud zdědíte vozidlo a v rámci dědického řízení bude přeregistrováno na vás, rovněž budete od ekologické daně osvobozeni.

Třetí případ se týká osob tělesně a zdravotně postižených, tedy těch, kteří jsou držitelé průkazu ZTP nebo ZTP-P. Pokud si takový člověk koupí ojeté auto, u něhož nebyl dosud zaplacen ekologický poplatek, stát jej po něm vyžadovat nebude.

Poslední výjimka se týká vozidel, která registrujete do registru historických a sportovních vozidel. Tedy veteránů, případně různých youngtimerů.

Co se tedy změnilo? 

Hlavní změna, kterou novela zákona o odpadech od 1. října 2013 přinesla, se týkala vozidel přeregistrovaných z držitelů průkazů ZTP, případně ZTP-P. Do té doby platilo, že pokud si kupujete ojeté auto splňující emisní normu Euro 0 až Euro 2 od držitele průkazu ZTP případně ZTP-P, jste od ekopoplatku osvobozeni. Tuto mezeru v zákoně se však lidé naučili velmi rychle využívat tak, aby nikdo nic pokud možno neplatil.

Celé věc byla vlastně docela jednoduchá. Před koupí auta, na které se vztahovala ekologická daň, si stačilo najít někoho, kdo vlastnil průkaz ZTP nebo ZTP-P, a auto na něj přeregistrovat. Tímto se v kolonce úřední záznamy ve velkém technickém průkaze objevila následující věta: „Poplatek dle paragrafu 37e zákona 185/2000 Sb. Nevybrán – ZTP (případně ZTP-P)“. Pak už jen stačilo vozidlo přepsat na sebe a nic jste neplatili. A ani nikdo další, kdo si vozidlo od vás posléze koupil 

Jenže „podnikaví“ Češi se rozhodli tuto mezeru využívat ve velkém. Někteří držitelé ZTP (ZTP-P) tak na sebe měli napsané i desítky automobilů. Díky plné moci nemuseli ani chodit na odbor dopravy městského úřadu s rozšířenou působností.

Od 1. října 2013 se však toto zrušilo, takže pokud vám dnes někdo v inzerátu na prodej ojetiny tvrdí, že vozidlo bylo v držení občana se ZTP (ZTP-P) a díky tomu už nemusíte platit ekologický poplatek, je to nesmysl. Platit budete!

Kdo platí ekodaň

V současné době platí sazby za jednotlivé emisní třídy vozidel úplně stejné jako na začátku novely zákona o odpadech. To znamená, že pokud vozidlo splňuje emisní normu Euro 0 (a tudíž nesplňuje řádnou emisní normu), je ekologický poplatek při přeregistrování nebo při první registraci 10.000 korun. Pokud plní Euro 1, je sazba 5.000 korun, a za Euro 2 platíte tři tisícovky. Vyšší emisní normy jsou od poplatku osvobozeny.

Na první pohled je to jednoduché, ale v praxi to tak nebývá. Pokud si myslíte, že emisní normu najdete uvedenou ve velkém technickém průkaze, pak se mýlíte. V kolonce „emisní norma“ totiž není uvedena norma jako taková, ale jakýsi alfanumerický kód, který ji označuje. Které emisní normě přísluší uvedený alfanumerický kód, uvádíme v tabulce.

Obecně vzato je Euro 1 závazná pro vozidla vyrobená od července 1992, Euro 2 vstoupila v platnost v lednu 1996, Euro 3 pak v lednu 2000. Některá vozidla však mohla vyhovovat přísnější emisní normě už v době, kdy ještě legislativou vyžadována nebyla. Dobrým příkladem jsou některá zejména dražší německá auta se zážehovými motory z konce 80. let (BMW řady E4, VW Corrado G60, Opel VectraA 2,0aj), která byla standardně vybavena trojčinným řízeným katalyzátorem. Už tehdy tedy splňovala normu Euro 1, ačkoliv platila Euro 0. Obecně vzato každé auto s benzinovým motorem a řízeným emisním systémem (trojčinný katalyzátor s kyslíkovou sondou lambda) splňuje minimálně Euro 1. 

Co dělat, když není vyplněna kolonka "emisní norma" 

Kromě výše uvedeného, kdy v kolonce velkého technického průkazu „emisní norma“ najdete některý z uvedených alfanumerických kódů, se lze setkat také s případy, kdy je tato kolonka (řádek) prázdná. Stává se to většinou u aut, která se do naší země dovezla v 90. letech, nebo se u nás v té době prodala jako nová. Co to ale ve skutečnosti znamená? Jedná se o chybu či přesněji řečeno laxní přístup někdejších úředníků. V 90. letech totiž emisní norma auta nikoho nezajímala. Nic se neplatilo, a tudíž nebyla v podstatě vůbec důležitá. Tehdy samozřejmě nikdo nepředpokládal, že jednou se od ní bude odvíjet výše poplatku při registraci či přeregistraci ojetého vozidla. 

Dnešní kupující auta, v jehož velkém technickém průkaze je kolonka „emisní třída“ prázdná, má v zásadě dvě možnosti. Chybějící jakýkoliv údaj pro úředníky znamená, že auto neplní žádnou z emisních norem, což znamená, že dotyčný by měl při přepisu zaplatit 10.000 korun.

A to i v případě, že dotyčné auto je vybaveno řízeným katalyzátorem a tedy splňuje minimálně Euro 1. Kdo nechce platit to, co nutně nemusí, má druhou možnost - nechat si do velkého technického průkazu přísnější emisní normu úřadem dopsat.

Jak to celé vypadá v praxi? Potvrdit, že vaše auto splňuje přísnější emisní normu, než je uvedena v jeho technickém průkaze, vám může například Dekra, případně akreditovaný zástupce (dovozce) výrobce daného modelu (například Peugeot Česká republika, Mazda Česká republika apod.). Sám jsem toto řešil na dvou svých autech. První auto bylo vyrobeno v roce 1991 a dovezeno do ČR v roce 1994, druhé ve stejném roce u nás prodáno jako nové. A obě auta již měla vstřikování benzínu a řízený katalyzátor. Za sebe mohu říci, že s tím bylo dost běhání a to mi samozřejmě zástupci zainteresovaných automobilek vyšli vstříc. I přes zaplacení správního poplatku ve výši zhruba 1.000 korun (pokud to dělá Dekra, u dovozců se mohou ceny lišit) se to však zejména v případě, že v kolonce emisní norma není uvedeno žádná, vyplatí zdlouhavou proceduru podstoupit. Platit tisícovku, nebo deset tisíc je sakra rozdíl. Navíc zmíněná Dekra vychází lidem vstříc i tím, že pokud se prokáže, že vozidlo předpokládanou vyšší emisní normu nesplňuje, nebude uvedená služba účtována.

Co mohlo být a není

V letošním roce proběhly tiskem zprávy, že Ministerstvo životního prostředí připravuje úpravu stávajícího stavu novely zákona o odpadech s cílem rozšířit ekologickou daň také na vozidla splňující emisní normu Euro 3. Uvažovaly se dvě varianty. Ta první počítala s ponecháním poplatku 10.000 korun za normu Euro 0, ale současně se stejnou sazbou za Euro 1. Poplatek za přeregistrování (první registraci) u vozidla splňující ho Euro 2 by se zvýšil na 5.000 korun a současně by se ekologická daň rozšířila také na Euro 3, kde by budoucí majitelé vozidel platili 3.000 korun.

Druhá varianta kupodivu počítala se snížením sazby za Euro 0 na 8.500 korun, přičemž stejná částka by se ale platila také za Euro 1. Poplatek za Euro 2 by činil 3.500 korun a za Euro 3 1.500 korun.

Dosud však k realizaci uvedených změn nedošlo. Jedním z důvodů byla také medializovaná kauza Dieselgate, která ukázala, že ani nová auta splňující „papírově“ přísné emisní normy nemusejí být ve skutečnosti zase tak „čistá“, jak tvrdí jejich výrobci a jak je to předkládáno spotřebitelům.

Zdroj: ww.auto.cz