Jak bojovat s vedrem v autě: Vychlaďte saunu!

Teploměr umístěný ve stříbrném passatu hlásí sedmačtyřicet stupňů. Vůz se dvacet minut vyhříval na prosluněné ploše bazaru AAA Auto při okolních 32 °C. Proč? Vysoké teploty uvnitř mohou mít vliv nejen na zdraví posádky, ale jak ukazují odborníci, i na bezpečnost. Vždyť kdo se zvládá naplno soustředit, když sedí v autě vyhřátém na šedesát stupňů? 

Prázdniny jsou v plném proudu a Svět motorů proto přijel do největšího bazaru otestovat, jak nejlépe bojovat s výhní uvnitř auta. Jako v sauně, konstatujeme, když usedáme do testovacího vozu. Sedačka pálí do zad, palubní deska sálá jako kamna a z nás začíná pomalu lít pot - tohle bude obtížná reportáž! 

Pootevřená okna pomohou

Hned vedle stojí zcela identický bazarový Volkswagen, v jehož oknech jsme však nechali asi pěticentimetrovou škvíru – jak to často vídáme. Po pravdě když se dostáváme do interiéru, ihned poznáváme, že uvnitř je podstatně příjemněji. Dokazuje to i měření - třeba na palubní desce činí rozdíl téměř dvacet stupňů! Hlavní teploměr pak ukázal rozdíl rovných sedm stupňů.

Německý autoklub ADAC při vlastních testech dospěl k podobným číslům. Po hodině a půl bylo ve voze s dvěma pootevřenými okny téměř o patnáct stupňů lépe. Bohužel nechat otevřená okna můžete možná na vlastní zahradě, rozhodně ale ne bez dozoru. „Například v Německu za to dokonce hrozí pokuta. Podle tamní legislativy takové chování znamená, že jste nezajistili majetek proti neoprávněnému použití cizí osobou. Pokuta činí patnáct eur,“ varuje Petr Vomáčka z ÚAMK.

Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti dodává, že i v naší domovině je to ošetřeno zákonem. Vždyť například minulý týden řešili podobný případ strážníci v Opavě. Řidiči, který nechal u zaparkovaného auta otevřená okna, nyní hrozí 1500 korun pokuty.

Abychom to shrnuli – pootevřená okna fungují, jenže toto řešení nelze označit za bezpečné, ani zcela legální.

Odraz funguje!

Obě auta důkladně větráme, abychom srovnali teploty interiéru – což také prověřujeme měřením. Dalším obecně přijímaným doporučením, jak snížit teplotu v odstaveném autě, je sluneční clona na čelní sklo. Předmět připomínající aluminiovou karimatku pořídíte zhruba od stokoruny.

„Dobře narovnat clonu není jen tak. A kvalita je mizerná, už po pár použitích se mi začala trhat,“ glosuje náš fotograf, když blyštivou plachtu zabuchujeme do dveří a přitlačujeme stěrači. Zavíráme i druhé auto a znovu čekáme.

Ještě než skončí naše dvacetiminutovka, měříme teplotu čelního skla. Zatímco clona, která mocně září odrážejícími paprsky, má jen 24 stupňů, u nezakrytého passatu ukazuje na stejném místě teploměr rovnou šedesátku.

A ten rozdíl v interiéru! Říci, že v autě se zástěnou je příjemný chládek, by bylo přehnané. V potemnělé kabině je ale úplně jinak než ve vedle stojícím autě, kde můžeme rovnou ždímat tričko. Slovy čísel jsme na palubní desce naměřili o osmnáct stupňů méně, rozdíl teploty vzduchu u loketní opěrky činil nezanedbatelné čtyři stupně (46 vs. 42 °C).

Není divu, že aluminiem potažené clony jsou běžnou výbavou lidí s obytnými vozy. Není moc jiných způsobů, jak zamezit pronikání paprsků přes čelní sklo. Pokud se chystáte odstavit na celý den vůz třeba právě u pláže, nákup a pár vteřin instalace clony bychom zvážili. 

Jedeme

Odpověď na otázku, jak snížit zahřívání, bychom měli. Ale co dělat při odjezdu? Pro srovnání nás zajímá, jak moc vychladí interiér pětiminutová projížďka s otevřenými okny a o kolik se zatím sníží teplota ve voze s naplno zapnutou klimatizací.

Úleva – tak by se dal popsat pocit, když se rozjíždíme a spouštíme boční skla. Vánek profukuje interiér a nám je na světě hned o něco lépe – i když tlačítko AC zůstává vypnuté. 

Jenže i to má svá úskalí. Podle Romana Budského z Týmu silniční bezpečnosti chladivý vzduch proudící kabinou vozidla sice navodí momentální pocit tepelné pohody, pro řadu jedinců to však může být spolehlivá cesta k akutnímu zánětu dutin, středního ucha či očních spojivek, hrozí i následné prudké bolesti zátylku či angína.

Ve vedlejším voze už pět minut běží v uzavřeném interiéru naplno klimatizace. I když z výdechů fučí ledový vzduch, zrovna příjemně nám na rozpálených sedačkách není. Reálné teploty jsou přitom po pěti minutách v obou autech srovnatelné.

Kombinuj

Jak tedy nejlépe vyzrát na jízdu autem ve skutečně parném dni? Teploty dílů interiéru mohou na přímém slunci stoupat i k osmdesáti stupňům. Ideálně tedy auto nechte ve stínu, nebo alespoň zakryjte čelní sklo.

Po příchodu pak vůz důkladně vyvětrejte! Otevřete okna i dveře a dejte autu chvíli na provanutí. Vždyť jak varuje ADAC, třeba o kovovou hlavici řadicí páky si lze způsobit i popáleniny.

Po rozjezdu zapněte klimatizaci. Než však zavřete okna, nechte vůz alespoň první minutu cesty profouknout venkovním vzduchem. 

Že se nesmí jezdit se zapnutou klimatizací a otevřenými okny? Pravda, ale zvýšená spotřeba na těch pár metrech nevadí. Navíc i rozpálené ventilační soustavě chvilku potrvá, než z ní začne vát příjemně chladný proud. Po uzavření interiéru to ale se snižováním teploty nepřehánějte! Vždyť zdravotní důsledky mohou být výrazné. 

„Rozdíl mezi interiérem a venkovní teplotou by neměl být vyšší než pět stupňů. Proud vzduchu také nemá jít na krk ani obličej. Je pravda, že když je venku pětatřicet a klimatizaci nastavíte na třicet, bude vám horko. Jinak ale riskujete různé zdravotní obtíže,“ varuje Milena Mrnková, primářka Centra individuální péče Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Připravte se na cestu

Při jízdě za horka více než kdy jindy platí: nepřeceňujte síly, plánujte delší cestu se zařazením pravidelných přestávek s občerstvením a pohybem, a zejména dostatečně pijte – se známým doporučením, že káva a silný černý čaj se nepočítají do příjmu tekutin, musíme k nim pít dostatečné množství vody nebo minerálek. „Doporučuji také jíst lehká a svěží jídla. Těžký pokrm totiž vyžaduje dlouhé trávení, které přispívá k pocitu únavy a ospalosti. Ideální je pro občerstvení vzít do vozu vychlazený meloun,“ říká Jiří Zika z Fakultní nemocnice Motol. Vhodný je podle něj lehký prodyšný oděv, který nebude řidiče nikde škrtit. „Důležité je také nezapomenout na dobrou náladu s nadhledem a velkorysostí, protože zvláště na hlavních tazích hrozí během léta zvýšená pravděpodobnost nečekaných komplikací. Pro případ kolon si pak s sebou vezměte uklidňující oblíbenou hudbu. Nebo ještě lépe dobře naladěnou společnost v kabině vozu,“ uzavírá.

Jak nás ovlivňuje počasí 

Statistiky dokazují, že se stoupajícími teplotami vzrůstá i počet závažných nehod. „Ve vedrech je to dáno vyšší mírou únavy a nesoustředěností, kvůli nimž lidé snadno přehlédnou přednost v jízdě, přejedou bezdůvodně do protisměru nebo vyjedou mimo silnici a narazí například do stromu. To všechno jsou nehody s fatálními následky,“ říká Martin Farář z Besipu a dodává, že kritické jsou také dny, kdy dochází k prudkým změnám počasí, tedy změnám tlaku. Podle něho se organismus s těmito změnami potřebuje vyrovnat, což si lidé ani neuvědomují. Často se to projevuje na psychice, kdy jsou lidé podráždění, zbrklí a to opět končí zbytečnými nehodami. Dopravní psycholožka Vlasta Rehnová shledává souvislost nehod s vysokými teplotami jako očividnou – ve střední Evropě zkrátka nejsme na vedra zvyklí. „Pokud by za všechno mohly jen samotné teploty, největší nehodovost by měli Jižané. Může za to ale střídání teplot. Hezké počasí v nás navozuje pocit menší ostražitost i a přišlápneme plyn. Naopak jakmile prší, jsme ve střehu,“ dodává Rehnová. 

A co barvy? 

Je pravda, že světlejší barvy lépe odrážejí sluneční paprsky? Dozajista ano! V rámci slunného reportážního dne jsme změřili teplotu několik hodin vedle sebe stojících vozidel. Výsledky? Zatímco karoserie černého vozu žhnula teplotou 74 stupňů, stříbrné auto mělo pouhých 60 °C. Úplně nejlépe v měření dopadl bílý vůz, jehož „kastle“ byla o dalších deset stupňů chladnější. 

Ovládání klimatizace: Nejdřív minimum, až pak přitopit 

Obecně se schopnost efektivněji hospodařit s výkonem motoru (a tedy i palivem) přisuzuje automatickým klimatizacím. Zatěžují kompresor jen tolik, kolik je pro dosažení požadované teploty uvnitř potřeba. A je jedno, zda tak činí změnou zdvihu pístů u kompresoru s proměnným výkonem, či intervalovým spínáním klasického řešení. Málo se ví, že i u manuálních klimatizací se kompresor přizpůsobuje nastavenému výkonu chlazení. Když nastavíte vysoké otáčky ventilátoru, rychlý proud teplého vzduchu výrazně ohřívá výparník a nehrozí zmrznutí, které by zablokovalo přestup tepla. Jestliže však nastavíte nízké otáčky, musí nastoupit regulace kompresoru, aby se netvořil led. A tím klesne i odběr výkonu z motoru. Proto pokud už je vám zima, nejdřív snižte otáčky ventilátoru, až poté případně začněte přitápět. Když vzduch z výparníku proženete ještě přes radiátor topení, snížíte ochlazování interiéru, nikoliv zátěž kompresoru. Proto tak čiňte, až pokud je větrák na pozici 1.

Jak se starat o klimatizaci?

• Pokud v zimě jezdíte na chemicky ošetřených vozovkách, myjte hliníkové díly vodou tak často, jak jen to je možné. Hlavně chladič (kondenzátor v přídi).
• Kompresor klimatizace (tlačítko AC) zapínejte, jen když potřebujete chladit. Ale vždy aspoň jednou za čtrnáct dní.
• Každý rok vyměňte kabinový filtr a zkontrolujte, zda nic nebrání odtoku kondenzátu od výparníku pod vůz. Nikdy nejezděte bez filtru, protože pak nečistoty ulpívající na výparníku podporují růst plísní. Pravidelně dezinfikujte výparník.
• Každé dva roky nechte doplnit chladivo a olej. A to u někoho, kdo dokáže určit, kolik oleje vaše auto potřebuje. Klimatizaci vadí malé, ale i velké množství.
• Každých pět let nechte udělat velký servis s výměnou vysoušeče, který pohlcuje vlhkost proniknuvší do okruhu klimatizace.
• Čistěte prostor mezi chladiči klimatizace a motoru. Zanáší se jemnými nečistotami a k jejich odstranění musíte obvykle částečně rozebrat příď vozidla. Nečistoty však působí výrazně korozivně – v zimě nasávají slanou mlhu.
• Pokud se zadře kompresor, nechte celý systém před montáží nového propláchnout speciálním zařízením. Kovové piliny by nový díl rychle zničily.

Zdroj: auto.cz