Jsou české silnice nejhorší v Evropě? Tohle nám na nich nejvíce vadí!

Před uplynulými volbami do Poslanecké sněmovny se strany předháněly ve slibech, které se v mnoha případech dotkly také oblasti dopravy. V tuto chvíli jsou volby za námi a přestože zatím ani zdaleka nevíme, kdo usedne ve vládě a kdo snad bude budoucí ministr dopravy, máme pro něj pár tipů. Vybrali jsme sedm věcí, které nám na českých silnicích vadí ze všeho nejvíce a měly by se co nejrychleji vyřešit, jen tak už nebudou české silnice nejhorší v Evropě, jak někteří řidiči tvrdí. Souhlasíte s naší kritikou?

Špatný povrch

O hrozivém stavu některých silnic nemá cenu dlouze diskutovat, prostě je to fakt, a to nemusíme rovnou mluvit o těch vůbec nejrozbitějších úsecích, jako je třeba nechvalně proslulá pražská ulice U Seřadiště. Dalších příkladů bychom našli celou řadu, u našich západních sousedů je zkrátka povrch hladší a evidentně také kvalitnější. Do jisté míry za to nepochybně může styl opravy, protože u nás jde hlavně o nejnižší cenu zakázky. Ve výsledku tak výtluk zakryje vypouklá boule a nekvalitně opravená dálnice se po krátkém čase vyboulí a vytvoří vlny. Nezdá se vám, že takových úseků přibývá stále více? Nejvíce proslavená zvlněná D47 v tom není sama... A ne, dát k úseku ceduli upozorňující na nerovnosti a případně snižující rychlost opravdu není řešení! My chceme pořádně postavené silnice!

Nesmyslně umístěné kanály

Z hlediska špatných silnic vedle výtluků a vln musíme speciálně vypíchnout kanály. V některých případech jsou propadlé, aniž by se to nějak řešilo, především ale bývají naprosto špatně umístěny. Copak jste nikdy netrefili kanál, kterému se prostě nedalo vyhnout? Při našich bohatých zkušeností z pražské magistrály máme perfektní příklad. Směrem na Brno se u Muzea s větším autem nevyhnete celé sérii kanálů, tedy pokud se rozhodnete gentlemansky uvolnit prostor pro mezi vozy jedoucí motorkáře a nechcete si odřít zpětné zrcátko o betonové bloky. A takových kanálů bychom po republice našli více. To je nejde umístit doprostřed jízdního pruhu?

Nelogické místopisné značení

Musíme přiznat, že v tomhle ohledu už se české silnice v mnohém zlepšily. Doby, kdy jste z Prahy jeli po dálnici D5 do Německa směrem na nic neříkající Rozvadov, už jsou naštěstí pryč. Konečně se na značení objevuje německý Norimberk, podle kterého se nejen cizinci přece jen snadněji zorientují. Stále se nám ale stává, že z redakce v pražských Holešovicích vjedeme od Trojského mostu do tunelu Blanka a nestačíme se divit – po pár stovkách metrů míjíme odbočku Praha – Holešovice. Ale vždyť my jsme z nich právě vyjeli! A takového nelogického místopisného značení by se pořád dalo najít více...

Příliš mnoho značek

Na českých silnicích se ani nedivíme té nepozornosti řidičů, protože sledovat v některých místech dopravní značení prostě nelze. Těch značek je někdy tolik, že je zkrátka nestačíte všechny sledovat, nebo je začnete ignorovat. Příklad? Jedete po neznámé silnici, spatříte značku Pozor, zatáčka, a tak opatrně zpomalíte, abyste zjistili, že mírný oblouk byste v moderním autě v klidu projeli tou povolenou devadesátkou. A když míjíte už třetí takovou značku, ve čtvrté zatáčce na upozornění nedbáte a najednou máte hodně práce s prudkým obloukem... Jindy zase nechápeme zákaz předjíždění na naprosto přehledných úsecích nebo značku Stop na přehledné křižovatce. Ona obecně stopka se nám zdá trochu zbytečná, vždyť s trochou selského rozumu na nepřehledné křižovatce stejně zastavíte, abyste se pečlivě rozhlédli, aniž by tam značka byla, nebo ne?

„Neviditelné“ značky

Takovou situaci jsme zažili už mnohokrát. Jedete (obvykle po dálnici), narazíte na značku omezující rychlost, třeba kvůli dopravnímu omezení, zpomalíte a jedete dál. Omezení už je dávno za vámi, silnice kolem vás volná, bez jakékoliv zábrany, ale značka oznamující konec omezené rychlosti chybí. A tak čekáte, stále čekáte, až začnete podobně jako okolní provoz postupně zrychlovat, až opětovně dosáhnete rychlosti 130 km/h. Vtípek silničářů? Neviditelná značka? Kdo ví, ale tohle „vyhnívající“ omezení nenávidíme. A jak vidno, systémy pomáhající s jízdou (tempomaty přizpůsobující se povolenému tempu) si s tím také neumí poradit, raději by omezenou rychlostí jely dál a dál.

Chybějící dálnice

Co nám však na českých silnicích vadí nejvíce, je to, že některé z nich vůbec nejsou postavené. Navíc v mnoha ohledech nebudou dokončené ani v dohledné době. Česká dálniční síť není ani zdaleka hotová, chybí dokončení Pražského okruhu (D0), dálnice do Rakouska (D3 a D2) nebo alternativa k neustále přetížené D1 (D35) a mohli bychom pokračovat. Je opravdu ostuda, že ani 28 let od revoluce není hotový dálniční obchvat hlavního města nebo dálniční spojení mezi Brnem a Vídní! Stydíme se už jen kvůli zkušenostem z polských nebo chorvatských dálnic, které byly postaveny v mnohem rychlejším tempu, navzdory (v případě Chorvatska) mnohem horšímu terénu. Vždyť jen kvůli chybějícím potřebným úsekům je na českých silnicích stále více kolon...

Nesmyslné práce na silnic

Ano, naprosto chápeme potřebu prací na silnici, ať už výstavbu nových úseků, opravu těch stávajících nebo potřebnou údržbu (sekání okolní zeleně). Opravdu je ale nutné zkracovat zeleň v době dopravní špičky, jako se to nedávno stalo na Strakonické v Praze? Nestálo by za to tyto práce provádět během klidnějšího provozu, ne-li rovnou v noci? A opravdu v místech tolika oprav právě probíhá technologická přestávka, jak se zde chybějící stavbaře snaží vysvětlit přiložená cedule? A proč se některé úseky opravují znovu, jen pár měsíců poté, co se na nich už jednou pracovalo? Samé otázky, samé otázky...

Zdroj: auto.cz