1227
Před nějakou dobou jsem se zabýval úžeji specifikovanou otázkou, zda a za jakých podmínek lze jezdit autem po lese. Dnes bychom se podívali obecně na to, jestli lze jezdit motorovými vozidly mimo pozemní komunikace, případně jaký je vztah provozu na pozemních komunikacích a mimo ně.
Obecné pravidlo:
Obecně platí, že zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích již v §1 uvádí, že práva a povinnosti, která stanovuje, se použijí pouze na pozemních komunikacích, tzn. mimo pozemní komunikace se tento zákon neaplikuje (což ale například neznamená, že by podle trestního zákona nebylo možné postihnout např. dopravní nehodu, ke které dojde mimo pozemní komunikace).
Vztah pozemní komunikace x „pole, louka, háj, les“
První otázkou, která se nabízí, je, jestli řidič vlastně vůbec může sjet z pozemní komunikace a jezdit po louce, po poli apod. Zákon o provozu na pozemních komunikacích neobsahuje zvláštní ustanovení, které by řidiči zakazovalo jezdit po louce nebo po poli. Když na to budete mít chuť (a taky auto), můžete klidně ze silnice přímo zamířit do pole a tam si jezdit, samozřejmě za podmínky, že Vám to jeho majitel dovolí.
Pokud vyjedete ze silnice a vjedete přímo na pole, není to samo o sobě porušením pravidel silničního provozu. Z hlediska veřejného práva to tedy přestupkem samo o sobě není (samozřejmě za podmínky, že tím současně neporušíte něco jiného – např. že přitom prorazíte svodidla a tím dojde k dopravní nehodě, tj. poškození svodidel). Tím současně nejsou dotčena pravidla civilního práva ohledně možnosti jezdit po cizím poli (bez souhlasu jeho vlastníka to samozřejmě dělat nesmíte, na čemž nemění nic ani to, že tam není plot nebo cedule „soukromý pozemek“). Chodit po cizím (soukromém) poli nebo louce jeho vlastníka také bez jeho souhlasu nesmíte a stejně tak tam nesmíte jezdit autem.
Jedinou výjimkou z výše uvedeného, kterou lze v pravidlech silničního provozu vypozorovat, je ve vztahu k jízdě po dálnici.Podle ust. §35 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích totiž platí: „Řidič smí na dálnici vjíždět a z dálnice vyjíždět jen na místech k tomu určených.“ Z dálnice tedy nesmíte sjet, kde se vám zlíbí a namířit si to na benzínku nebo na exit přes pole nebo louku.
V ostatních případech ale takové omezení pravidla silničního provozu nestanoví, tzn. že můžete ze silnice na pole nebo na louku sjet, jakkoliv tím není dotčena nutnost mít předchozí souhlas vlastníka příslušného pozemku (pole nebo louka nejsou a nebudou veřejnou komunikací, kterou lze obecně užívat).
Pokud na soukromý pozemek vlastníka bez souhlasu přesto vjedete, musíte být připraveni čelit oprávněným nárokům vlastníka daného pozemku např. na náhradu škody nebo na právo domáhat se toho, abyste se takového jednání zdrželi.
Pokud se již nacházíte mimo pozemní komunikace, nemají platnost ani dopravní značky, případně soukromé cedule nemají charakter dopravních značek. Jejich „porušení“ tak má pouze soukromo-právní dopady, ale nejedná se o přestupky.
Vzájemná „přednost“
Pozemní komunikace mají oproti místům, které leží mimo ně, vždy charakter „hlavní silnice“. Výslovně to vyjadřuje §23 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích takto: „Při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné nebo pěší zóny na jinou pozemní komunikaci.“
Pokud se tedy z pole napojujete na pozemní komunikaci, musíte dát přednost vozidlům jedoucím po pozemní komunikaci. To ostatně neplatí jen pro pole, ale pro všechna místa ležící mimo pozemní komunikace, jakkoliv hlavní problém je ten, že tento pojem není nikde definován (dříve za něj byla považována i čerpací stanice nebo parkoviště) a není proto jasné, co vše pod tímto pojmem lze dnes rozumět.
Jak poznám, jestli se jedná nebo nejedná o pozemní komunikaci?
U dálnic, silnici a místních komunikací zpravidla problém nevzniká, protože se jedná o komunikace vyšších tříd, které lze zpravidla dostatečně jako pozemní komunikace identifikovat. U účelových komunikací je to ale složitější, protože se někdy těžko určuje, jestli je to vůbec pozemní komunikace, případně jestli je veřejná. Judikatura soudů se k této problematice opakovaně vyjadřovala a lze tak konstatovat následující pravidla:
- pokud někdo zřídí na svém pozemku pozemní komunikaci a nepřijme kroky, ze kterých by bylo zřejmé, že taková komunikace nemá být veřejná (např. při jejím zbudování nezamezí přístupu na ní závorou apod. nebo o takové omezení užívání požádá následně), pak se jedná o účelovou veřejně přístupnou pozemní komunikaci; toto neplatí, pokud je taková komunikace v uzavřeném objektu nebo prostoru
- pokud na takové komunikaci bude značka „Zákaz vjezdu“, tak je taková značka platná a závazná
- za účelovou komunikaci se nerozumí pouze a nutně asfaltová plocha; takovou komunikací může být i pozemní komunikace s jiným povrchem
- obecně platí, že pokud je přístup znemožněn (závorou nebo cedulí o tom, že se jedná o soukromý pozemek apod.), pak se patrně nejedná o veřejně přístupnou komunikaci a nesmíte na ni vjet
- pokud je tam značka „Zákaz vjezdu“, platí, že tam nesmíte vjet
- pokud tam nebude nic, pak vjetí na takovou komunikaci porušením pravidel nebude a patrně se jedná o veřejnou komunikaci, protože jinak by vlastník pozemku měl realizovat kroky, aby vjetí na takovou komunikaci zamezil.
Zdroj: autoweb.cz