1227
Že posuzování viny na dopravní nehodě může být v rámci našich stávajících podmínek velká loterie, ukazuje případ popsaný zde.
Ve zkratce, řidička vozidla A vezla na přívěsu nějaké železné plechy, jeden se uvolnil a spadl na vozovku. Řidič vozidla B, který jel za vozidlem A, ve snaze vyhnout se této překážce, dostal smyk, vjel do protisměru a tam se srazil s nákladním autem. Řidič vozidla B zahynul, stejně jako jeho spolujezdkyně. Podle státního zástupce, který měl na starosti podání obžaloby v této věci, je za tento následek vinen řidič vozidla B, který nereagoval s dostatečnou obezřetností, předvídavostí a řidičským uměním na danou situaci.
Upřímně řečeno, toto je závěr, která by mohl mít zásadní dopady, pokud by byl přijat v obecnějším měřítku. Zejména překvapivé je jeho srování s jinými případy, např. s nedávno diskutovaným případem nehody na D10, kde kvůli vybrždění auta zemřelo dítě.
Tam v tom případě soudy řekly, že všechno je vina toho vepředu, který tak odpovídá za všechny následky a důsledky toho, co za ním nastanou tím, že celou situaci vyvolal. A tady říká státní zástupce přesný opak, tzn. ti vzadu to musí „zvládnout“ a být připravení na cokoliv a jestli se rozhodnou špatně, tak je to jejich vina.
Na první pohled je zřejmý propastný rozdíl mezi těmito stanovisky a upřímně, já se neztotožňuji ani s jedním, protože mi oba přijdou extrémní. Na jednu stranu považuji za nesprávný názor to, že původce celého děje odpovídá za všechny možné následky, i ty, které mohou být excesem z „normálního“ jednání nebo které dokonce vznikly nebo spoluvznikly přičiněním ostatních nebo i jejich porušením povinnosti. Na druhou stranu mi přijde, že vyžadovat od všech řidičů, aby měli dokonalé a supersprávné reakce na každou situaci, není reálné a pravděpodobně asi ani legitimní.
Jistě, asi se dá shodnout na tom, že by silniční provoz byl bezpečnější, když by všichni řidiči měli dovednosti, zkušenosti a reakce jako řidiči rallye, ale takový požadavek je zjevně naprosto nereálný.
Řidič se v určité situaci rozhoduje nějak, má nějaké informace, nějaké zkušenosti, nějakou míru schopnosti ovládat vozidlo, ale na každé škole smyku člověku řeknou, že některé reakce jsou dost instinktivní, i když nemusí být „správné“. Otázka ale je, jestli to by mělo být přičteno k vině toho, kdo situaci nezpůsobil.
Je to téma, které asi nemá obecnou odpověď, protože to záleží případ od případu, ale předkládá spoustu otázek ohledně toho, kam až sahá odpovědnost toho, kdo situaci svým porušením povinnosti (ať už z nedbalosti nebo úmyslně) vyvolal. Má být řidič, který situaci vyvolal opravdu odpovědný za všechno? Nebo existuje nějaká hranice toho, co už je „nesmyslnou“ nebo hrubou chybou druhého účastníka, kterou ten, kdo situaci vyvolal, nemohl předpokládat a není za ni tudíž odpovědný. Shora uvedené příklady jsou dvojí, zcela odlišnou, odpovědí na tutéž otázku.
Už jsem tam psal v jednom článku minule – v tomto případě to bylo nesprávné upevnění nákladu. Ale takových situací může být nepřeberně. Může to být nesprávné předjíždění, vyhazování předmětů z okna, ohrožení při přejíždění z pruhu do pruhu – úplně cokoliv, co tu nebezpečnou situaci, na kterou ostatní reagují, vyvolá. Na počátku bude nějaké porušení povinnosti, ale za co všechno by měl být ten porušující odpovědný? A bude v tom hrát rozdíl to, co jestli jednal úmyslně nebo z nedbalosti?
V popisovaném případě státní zástupce říká, že si za to ten zemřelý řidič může sám, protože si „špatně“ vybral, jak bude na situaci reagovat (měl ten plech prý přejet a ne se mu vyhýbat) a že i když to celé spustilo porušení povinnosti té řidičky vepředu, tak když by reagoval „správně“, tak se nezabil, takže si za to může sám.
Je ale opravdu toto vhodný argument, kterým lze na takovou situaci reagovat? Nejsem si tím jistý.
Autor: JUDr. Tomáš Beran
Zdroj: autoweb.cz