Přechody pro chodce: Absolutní přednost není, ale…

Během loňského roku zemřelo na českých a moravských silnicích 111 chodců a obvinění si v drtivé většině případů vyslechl řidič. Příčiny obvykle figurují v policejních kolonkách „nevěnování se řízení“, „nedání přednosti na přechodu“ či „vysoká rychlost“.

Na druhou stranu minimálně v jedenadvaceti smrtelných případech zavinil událost nemotorizovaný účastník provozu náhlým vstupem do vozovky, neodhadnutím vzdálenosti nebo zmateným a zbrklým chováním. Chyby se tak stávají na obou stranách. Ale jen jedna z nich za to platí smrtí. Zejména na přechodu, kde jsou pěší předvědčeni o své absolutní přednosti. Nic takového ale neplatí! Před auto nesmí vstoupit bezprostředně, ale tak, aby řidič stihl bezpečně zastavit.

Z pohledu řidiče je snadné říct, že chodci jsou nedisciplinovaní. Optikou pěšího jsou zase šoféři arogantní hulváti, kteří nenechají přejít, ani když jim člověk stojí před autem. Pro zajímavost jsme si proto sedli k nejbližšímu přechodu vedle redakce a dělali si čárky, kdo se chová zodpovědněji. Z třiceti chodců, kteří se jen během prvních deseti minut pokusili překonat vozovku, vběhli hned čtyři přímo pod rozjeté auto, jeden si počkal až na vůz v protisměru a celá šestina „pokusných králíků“ se ani nenamáhala využít přechodu. Přešli v nejbližším místě, nejlépe ještě co nejdelší cestou po přeponě. Ti nejotrlejší klidně bez rozhlédnutí s pohledem upřeným do displeje mobilního telefonu. Výsledky během další necelé hodiny pozorování byly jako přes kopírák. Vždycky se divíme, jak málo si lidé váží života… 

Vstoupils? Tak pokračuj!

„Obecně platí, že lidé neumějí správně přecházet,“ krčí rameny řidič pražské městské hromadné dopravy Tomáš, když se ptáme skupinky profesionálů na konečné u dejvického „kulaťáku“. Silniční cvrkot vidí každý den před čelním oknem lépe než kdokoliv jiný. „Nejhorší je, když se chodci zastaví uprostřed přechodu a pouštějí vás. Jenže si neuvědomují, že když už jednou s autobusem před přechodem zastavím, už by měli jít, protože za mnou stojí šňůra aut a troubí,“ říká šofér z povolání. Dodává, že automaticky zastavuje v situacích, kdy u přechodu vidí maminku s kočárkem nebo lidi s malými dětmi. Ostatně to podle našeho malého průzkumu dělá i řada dalších řidičů, kteří jinak s pouštěním chodců spíše šetří. „Oblíbenou zábavou je i nenadálý vstup z chodníku přímo pod kola,“ říká další z oslovených autobusáků Luděk. „Lidé si ale neuvědomují, že mám za zády dvě stě lidí, kteří mi popadají. Nejhorší je, že se pasažéři obvykle ani nedrží. Snad mají dojem, že se vezou ve výtahu. Zrovna nedávno mi při brzdění upadla starší paní a znamenalo to vyšetřování na tři hodiny, protože se to v případě zranění bere jako dopravní nehoda,“ rozohní se řidič.

Jasně to poukazuje na jev, který si chodci neuvědomují – i když auto stihne před přechodem zabrzdit, mohou se něm zranit pasažéři. Případně se za ním stane řetězová nehoda. Přitom se stačí jen před přechodem řádně rozhlédnout a vyčkat. Stejně jako se už malé děti ve školce učí na chodníku zastavit, řádné rozhlédnout doleva, doprava a znovu doleva (pro jistotu, ohrožují nás auta bezprostředně jedoucí zleva) a teprve potom vstoupit. Proč na to později zapomínáme?

Oční kontakt je základ

Výčet chyb, které se dějí na přechodu, je obsáhlý. Zaměřil se na ně dopravní expert Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

Zaprvé podle něj chodci zhusta nejdou po přechodu, ačkoliv by měli. Jenže zákon o silničním provozu je v tomto ohledu jasný! Pokud chceme přejít a nachází se blíž než padesát metrů od nás křižovatka s řízeným provozem, přechod, místo pro přecházení vozovky, podchod nebo nadchod, musí chodec vstoupit do vozovky (či pod/nad ni) výhradně na těchto místech. A když už tak udělá, měl by se pořádně ujistit, že blížící se vozidla jsou s ohledem na vzdálenost a rychlost schopna bezpečně zastavit. „Dobré je přesvědčit se navázáním očního kontaktu s řidičem o tom, že o chodci ví,“ doporučuje expert Budský pěším. Pozornost je důležitá zejména v případě křižování s kolejemi, protože pod rozjetou tramvaj vstupuje jenom hlupák.

Porušují, tedy platí

Do výčtu perliček se pak vejdou ještě obligátní každodennosti: ignorování chůze po přechodu vpravo, matoucí postávání u přechodu nebo výrazné zpomalení hned poté, co chodec přiběhne k přechodu. Jako by zapomněl na povinnost, že když už vstoupí na přechod či vozovku, „nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat“. „Setkáváme se i s případy, kdy chodec náhle vstoupí před jedoucí vozidlo. Zpravidla jde o dopravní nehodu se závažnými následky na životě a zdraví. Samozřejmě jsou prověřovány veškeré okolnosti, zda do vozovky vstoupil z důvodu své nepozornosti, nebo se jednalo o úmysl,“ dodává vrchní komisař Petr Habenicht z Policejního prezidia. Irena Seifertová z pražské městské policie pak počítá, že jen za první pololetí strážníci řešili sedm tisíc přestupků chodců, za něž vybrali na pokutách víc než 320.000 korun. Mimochodem zaměřují se i na jízdu cyklistů po chodníku a přechodu – těch dokonce polapili hned 1500.

Neohrozit, neomezit

 Nelze ale přehlédnout chyby ani ve vlastních řadách: mnozí řidiči projíždějí příliš blízko kolem přecházejících, aby je popohnali. Případně brzdí až těsně před nimi, takže je zakryjí svým vozidlem ve výhledu. Další šofér je tak může přehlédnout. A také se nechtějí smířit s tím, že chodec má právo dokončit přecházení i v případech, kdy vstoupil na zelenou a ta svítit přestala.

Pozor na jednu věc – povinnost zastavit před přechodem vedle jiného auta, které už to udělalo, platí jen pro vozidla jedoucí stejným směrem. Pro protisměr ale ne!

Řidič nesmí chodce ohrozit, a dokonce ani omezit. Legislativa tím jednoznačně chrání slabší účastníky provozu. Bohužel to v mnohých chodcích vyvolává mylné naděje, že mají na přechodu ve všech situacích přednost i před rozjetým autem. A věčné vyvracení mýtu vzbuzuje zase představu řidičů, že chodci žádná práva nemají. Oba extrémy jsou pochopitelně špatně.

Chyba v překladu?

Prapůvodní záměr legislativního vytyčení ochrany chodců byl přitom zcela jiný. „Vídeňská úmluva o silničním provozu z roku 1968 stanoví, že na přechodech pro chodce neřízených semaforem nebo policistou nesmějí chodci vstupovat do vozovky, aniž by brali ohled na vzdálenost a rychlost vozidel, která se blíží,“ vysvětluje expert Roman Budský s tím, že i československá pravidla silničního provozu tuto pasáž přebrala: „Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zda tak může učinit bez nebezpečí.“

Mylné výklady absolutní přednosti způsobila až novela současného zákona 361 z roku 2000, která uvádí, že „chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem“. „Podle mého je obsah bývalé vyhlášky bližší Vídeňské úmluvě i logice věci. Rčení, že chodec nesmí vstupovat na přechod jen bezprostředně před blížícím se vozidlem, nabádá chodce vbíhat pod kola aut bez přemýšlení, zda jsou tato schopna vůbec na chodce zareagovat a jejich řidiči schopni stanovit zákonnou povinnost,“ myslí si Roman Budský. Dodává, že podle původní Vídeňské úmluvy se musí šofér přibližovat k přechodu pomalu, aby chodce neohrozil. Ve stejném duchu hovořila i československá pravidla silničního provozu. Až současné znění přikazuje ani chodce neomezit! „To opravdu není z reálného života,“ končí expert Budský. Společně s týmem Záchranný kruh chystá na podzim kampaň „Chodci nejsou nesmrtelní“, která se zaměří na nejčastější příčiny nehod s účastí pěších.

Snad to pomůže uchránit zbytečně zmařené životy chodců i řidičů, kteří za to pak musí pykat. A nic jim nepomůže obrana, že přednost chodců není absolutní. Vždyť z 28 případů loňského úmrtí chodců na přechodech si řidiči vyslechli obvinění v 25 z nich...

Besip radí

Jak chodit po přechodu?

• Dejte najevo svou polohou na okraji chodníku a například mávnutím paží ukažte, že chcete přejít přes vozovku.
• S řidičem navažte oční kontakt. Dívejte se mu do očí a ujistěte se, zda se dívá na vás. Šofér, který vás nesleduje, obvykle před přechodem pro chodce nezastaví!
• Jděte po pravé straně přechodu a co nejrychleji.
• V polovině přechodu pro chodce, než vstoupíte do protisměrného jízdního pruhu, opět zkontrolujte, zda jste přijíždějícími řidiči respektováni a můžete přecházení bezpečně dokončit. Pokud si nejste jisti, vyčkejte, ale nesnažte se vrátit nazpět!
• Jestliže po vstoupení na semaforem

Kdy nesmíte vstoupit na přechod?

• Pokud jede tramvaj nebo vozidla s právem přednostní jízdy s modrými majáky, jako jsou hasiči, sanitka či policie. Pokud se blíží, dokonce musíte přechod hned uvolnit.

Víte, že…

… mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose?

 … na stezce pro chodce a cyklisty nesmíte vstupovat na tu část stezky, která je určena cyklistům? Je označena symbolem jízdního kola svislým i vodorovným dopravním značením. Cyklista nad 10 let ale na chodník nesmí, za to mu hrozí bloková pokuta 2000 Kč.

Jak daleko před přechodem zastavíte?

Ani chodci na přechodu nesmějí vstupovat bezprostředně před jedoucí vozidlo. Jenže co to znamená? Že musí dát řidiči dostatečný prostor k bezpečnému zastavení. Bohužel si jen málo nemotorizovaných účastníků provozu uvědomuje, co to vlastně v praxi obnáší. Besip se proto podrobně podíval na brzdné dráhy před přechodem.

V obci při 50 km/h činí brzdná dráha průměrného osobního auta na suchém povrchu přibližně 30 metrů. Jenže na mokru, zvlášť když jde třeba o dlažební kostky, se brzdná dráha zdvojnásobí, na ujezděném sněhu je pětinásobná, na ledě dokonce desetinásobná! Pokud tedy vstoupí chodec ve vzdálenosti kratší než 30 metrů, řidič už nedokáže zastavit. Mimo obec už činí dráha nutná pro zastavení z 90 km/h délku 70 metrů na suché vozovce. „Uvedené brzdné dráhy předpokládají, že řidič zareaguje brzděním asi za jednu vteřinu od zpozorování kritické situace. Při 50 km/h za tuto dobu ujede ještě dalších 14 metrů, aniž by vozidlo jakkoliv zpomalilo! Vlivem únavy, nemoci, špatné kondice, ale i věkem se tato reakční doba řidiče prodlužuje. Může být dvojnásobná nebo i pětinásobná. Vozidlo tak začíná brzdit nikoliv po 14 metrech, ale po 28 nebo 70 metrech,“ varuje Besip. Proto radí doporučené vzdálenosti ještě prodloužit na 50 m v obci a 100 m mimo.

Zpomalení pro bezpečnost

Snížení počtu nehod na přechodech mají pomoci i aktuální stavební předpisy – pokud chybějí semafory, nesmí být přechody delší než 6,5 metru. Přes to nejede vlak, proto si projektanti pomáhají vysazenými místy po stranách chodníku, případně ostrůvky uprostřed.

Potíž je v tom, že se to musí dělat s rozmyslem. Třeba vyvýšená místa nepatří na vozovku s vysokou propustností, protože tam auta musí brzdit na třicítku. A některé bezpečnostní prvky paradoxně mohou naopak bezpečnost zhoršovat. „Řidič nepotřebuje vidět na přechod, to je pozdě. Musí být zvýrazněno místo už dva metry před něj a celkově okolí přechodu, aby chodce viděl z boku. Právě proto se nové přechody osvětlují, aby se zvýraznily. Jenže pokud současně na zem dáte žluté nebo červené blikací ledky, které se často rozsvítí až ve chvíli přiblížení se k místu, přitáhne to naopak pozornost řidiče jen na tato místa, a chodce nevnímá,“ říká dopravní projektant Jiří Nedvěd.

Pamatujte!

1. Na přechodu pro chodce a přejezdu pro cyklisty nesmíte předjíždět, otáčet se a couvat.

2. Na přechodu pro chodce ani přejezdu pro cyklisty nesmíte zastavit a stát. V obou případech ani pět metrů před nimi.

Zdroj: auto.cz