Nedávný průzkum odhalil smutná a dost děsivá čísla: celých 13 procent Čechů volá v případě nehody s vážným zraněním nejprve své rodině či blízkým a pak teprve záchranářům na číslo 155. A mnozí by chybovali i v případě, že by měli přivolat zdravotnickou pomoc při svých cestách po Evropské unii - jen 64 procent by volilo správné číslo 112. Téměř třetina by se pokoušela volat na americkou tísňovou linku 911.
Přitom už jen telefonát na správné místo je zásadní - při zmatcích u dopravní nehody poskytnou odborníci uklidnění a přesné instrukce, které mohou zachránit život. „Tristní je, že zhruba 8 procent motoristů by vůbec nevědělo, kam si pro pomoc zavolat. A každá vteřina je drahá: podle švédské studie by až každý osmý vážně zraněný mohl přežít, pokud by byl včas dopraven do nemocnice,“ uvedl dopravní expert Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.
Aplikace Záchranka
|
Tým silniční bezpečnosti se zaměřuje na to, aby se řidiči v případě nehody dokázali chovat bezpečně a aby při nehodě pamatovali také na bezpečnost svých spolucestujících. „Lidem v rámci akcí vysvětlujeme, jakým zraněním věnovat prvořadou pozornost a jak efektivně komunikovat s dispečinkem záchranné služby,“ uvedl dopravní expert.
Zmatky a nedorozumění podle Budského nastávají i u samotného poskytnutí první pomoci. „Pokud se jedná o české řidiče, třetina z nich si nebyla jistá, zda by uměli první pomoc podat. Deset procent řidičů rovnou přiznalo, že to nedokáže,“ dodal Budský.
Taková jsou čísla z průzkumů, jaká je praxe záchranářů? Spoustě řidičů dělá zle pohled na krev, nebo je jim nepříjemné jít do intimního kontaktu se zraněným a poskytnout třeba umělé dýchání. Jiní zase neumí dát správnou srdeční masáž a nevzpomenou si na přesné tempo nebo frekvenci. A často zmatkují. Je však potřeba mít na paměti, že nejzávažnější zranění nutně nemusí mít ti, kteří nejvíce křičí. „Lidé si kurz první pomoci nepamatují a nedokážou ani rozeznat stav zraněného či vážnost jeho zranění. Přitom zranění v akutním ohrožení života bývají většinou potichu,“ vzkázal záchranář Lukáš Hutta z Asociace Záchranný kruh.
Kromě paniky a zmatečného chování, kdy neberou při nehodě ohled na vlastní bezpečnost a bezpečnost své posádky, by jim vytkl i zmatečné volání záchranářům. „Někteří řidiči při vytočení tísňové linky nejsou schopní říct, kolik je zraněných, nebo kde jsou - protože spoléhají na svou navigaci. Problémem je i záklon hlavy a kontrola vědomí zraněného,“ dodal Hutta s tím, že lidé se nesmí bát zraněného dotknout nebo s ním v případě potřeby pohnout - se zraněním páteře se totiž dá žít, bez dechu či tepu ale ne.
Zastavit krvácení, nahodit tep
Anatolij Truhlář, záchranář a předseda výboru České resuscitační rady, s ním souhlasí. Apeluje, že při nehodě jsou podstatné především dvě věci - zástava masivního krvácení a náprava srdeční zástavy. „Zástava dechu je nebezpečná, ale není při autonehodách tolik častá. Podstatné je, aby nám zraněný nevykrvácel a aby mu tepalo srdce. Zde jde o sekundy a pak i o život. Další zranění můžeme ošetřit s asistencí po telefonu,“ míní Truhlář.
Při masivním krvácení je třeba jednat okamžitě a zastavit nebo zpomalit jej tlakem na místo. „Nejčastější je to například u amputací končetin nebo nehod motorkářů - pokud ošetřujeme tepenné krvácení, je třeba místo stlačit čímkoli, co je po ruce. Klidně částí oblečení. Nemusí být sterilní. Je potřeba, aby přežil a nevykrvácel,“ apeluje na řidiče Truhlář. Dodal, že než vytahovat věci namátkou z autolékárničky, lepší je rychle zasáhnout. Navíc většina řidičů stejně netuší, nač přesně věci v autolékárničce jsou - psali jsme zde.
Přiznal, že vysokou úmrtnost mají i zranění se srdeční zástavou - zde obvykle nepřijde pomoc včas. „Zde je nutná srdeční masáž. Pokud si člověk není jistý, asistence po telefonu mu pomůže,“ dodal s tím, že zraněný by měl ležet na zemi nebo na tvrdé podložce.
Lidé se často bojí se zraněnými hnout nebo na ně sahat. Zde je třeba si uvědomit, že v dané chvíli může záviset jeho život pouze na nás. „Za neposkytnutí pomoci navíc hrozí až pět let odnětí svobody,“ upozornil Roman Budský s tím, že pokud se člověk opravdu zasekne a pomoc podat nedokáže, bylo by dobré, aby alespoň vytočil číslo 155. I přivolání záchranky je považováno za poskytnutou pomoc.
Bezradným řidičům pomůže podle záchranářů bezplatná mobilní aplikace Záchranka. Stačí si ji stáhnout do chytrého telefonu a zapsat tam potřebné údaje. Kromě schopnosti přesně lokalizovat místo nehody a nouzového tlačítka, jež automaticky zavolá k místu nehody pomoc, pomůže také telefonní asistence buď v rámci aplikace, nebo přímo na lince 155. „Na lince 155 je zkušený lékař, zdravotník nebo záchranář. Poskytne potřebné rady, provede člověka potřebnými kroky první pomoci a v neposlední řadě jej uklidní,“ vzkázal Truhlář.
Zdravověda v autoškolách jen letem světem
U autonehody spousta lidí často jen nečinně přihlíží. Podle Budského hraje v krizovém momentě obrovskou roli šok a také stres nebo pocit zodpovědnosti. Svůj podíl na tom ale nese pouze zběžná příprava na první pomoc v autoškolách. Ta je spíše formální a klade jen malý důraz na praktickou přípravu na rozdíl od obšírné teoretické části přípravy na řidičský průkaz.
Ty to zvládnešCelorepubliková kampaňs názvem Ty to zvládneš podporuje účastníky dopravních nehod v krizových momentech. Jednak jim připomíná důležitý postup při poskytnutí první pomoci, aby se vyvarovali chyb, jednak jim dodává odvahu zasáhnout, protože spousta lidí se v krizových momentech obává přílišného zásahu při poskytnutí první pomoci. Kampaň spustila Asociace Záchranný kruh v úzké spolupráci s Hasičských záchranným sborem České republiky a ostatními složkami integrovaného záchranného systému a Ministerstvem dopravy ČR – BESIP. |
Podle Centra dopravního výzkumu v Brně, které provedlo pilotní výzkum v jihomoravských autoškolách, má ve skutečnosti jen každý devátý nový řidič alespoň základní potřebné znalosti k poskytnutí první pomoci. Ukázal to znalostní test, který instituce v autoškolách provedla.
„Přitom většina nastávajících řidičů považuje čtyřhodinovou praktickou přípravu zaměřenou na poskytnutí první pomoci za dostatečnou. A 57 procent nových řidičů se cítí být kompetentní poskytnout účinnou první pomoc v praxi,“ uzavřel Budský s tím, že řada řidičů si myslí, že to zvládne, ale realita je potom jiná.
Lukáš Hutta apeluje na řidiče, aby nepodceňovali přípravu a sebevzdělání a neřešili všechno až na místě nehody. „Minimálně bychom měli znát nebo poznat obsah autolékárničky, cvičně si rozložit trojúhelník a vědět, kde jej v autě najdeme, každému cestujícímu do auta pořídit reflexní vestu a umístit ji do dveří auta a v neposlední řadě si projít nějakým praktickým kurzem první pomoci nebo si zásady alespoň pročíst. V klidu a s předstihem,“ uvedl záchranář s tím, že takto budeme na případnou autonehodu lépe připravení a nebudeme u zraněných zmatkovat.
Stejný názor má i Miroslava Jirůtková z Českého červeného kříže. Dodává, že znát praktické zásady poskytování první pomoci by měl každý z nás. Teorie totiž nestačí, řidiči musí mít možnost vyzkoušet si své znalosti v rámci praktických ukázek. „Doporučujeme všem přijít na kurzy předlékařské první pomoci, které nabízejí spojení obojího a jsou vedeny kvalifikovaným lektorem,“ uvedla Jirůtková.
Jak se chovat u nehodyMá-li řidič vyřešit situaci při záchraně života, musí znát zásady zabezpečení místa nehody, správnou manipulaci se zraněným, techniky jeho vyproštěním z automobilu, zásady zabezpečení dýchacích cest, ošetření život ohrožujícího krvácení, kardiopulmonální resuscitací a efektivní komunikací s dispečinkem záchranné služby.
|
Zdroj: auto.idnes.cz