Většina lidí netuší, co s autolékárnou a jak se chovat při nehodě

Nedávný průzkum odhalil smutná a dost děsivá čísla: celých 13 procent Čechů volá v případě nehody s vážným zraněním nejprve své rodině či blízkým a pak teprve záchranářům na číslo 155. A mnozí by chybovali i v případě, že by měli přivolat zdravotnickou pomoc při svých cestách po Evropské unii - jen 64 procent by volilo správné číslo 112. Téměř třetina by se pokoušela volat na americkou tísňovou linku 911.

Přitom už jen telefonát na správné místo je zásadní - při zmatcích u dopravní nehody poskytnou odborníci uklidnění a přesné instrukce, které mohou zachránit život. „Tristní je, že zhruba 8 procent motoristů by vůbec nevědělo, kam si pro pomoc zavolat. A každá vteřina je drahá: podle švédské studie by až každý osmý vážně zraněný mohl přežít, pokud by byl včas dopraven do nemocnice,“ uvedl dopravní expert Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

Tým silniční bezpečnosti se zaměřuje na to, aby se řidiči v případě nehody dokázali chovat bezpečně a aby při nehodě pamatovali také na bezpečnost svých spolucestujících. „Lidem v rámci akcí vysvětlujeme, jakým zraněním věnovat prvořadou pozornost a jak efektivně komunikovat s dispečinkem záchranné služby,“ uvedl dopravní expert.

Zmatky a nedorozumění podle Budského nastávají i u samotného poskytnutí první pomoci. „Pokud se jedná o české řidiče, třetina z nich si nebyla jistá, zda by uměli první pomoc podat. Deset procent řidičů rovnou přiznalo, že to nedokáže,“ dodal Budský.

Taková jsou čísla z průzkumů, jaká je praxe záchranářů? Spoustě řidičů dělá zle pohled na krev, nebo je jim nepříjemné jít do intimního kontaktu se zraněným a poskytnout třeba umělé dýchání. Jiní zase neumí dát správnou srdeční masáž a nevzpomenou si na přesné tempo nebo frekvenci. A často zmatkují. Je však potřeba mít na paměti, že nejzávažnější zranění nutně nemusí mít ti, kteří nejvíce křičí. „Lidé si kurz první pomoci nepamatují a nedokážou ani rozeznat stav zraněného či vážnost jeho zranění. Přitom zranění v akutním ohrožení života bývají většinou potichu,“ vzkázal záchranář Lukáš Hutta z Asociace Záchranný kruh.

Kromě paniky a zmatečného chování, kdy neberou při nehodě ohled na vlastní bezpečnost a bezpečnost své posádky, by jim vytkl i zmatečné volání záchranářům. „Někteří řidiči při vytočení tísňové linky nejsou schopní říct, kolik je zraněných, nebo kde jsou - protože spoléhají na svou navigaci. Problémem je i záklon hlavy a kontrola vědomí zraněného,“ dodal Hutta s tím, že lidé se nesmí bát zraněného dotknout nebo s ním v případě potřeby pohnout - se zraněním páteře se totiž dá žít, bez dechu či tepu ale ne.

Zastavit krvácení, nahodit tep

Anatolij Truhlář, záchranář a předseda výboru České resuscitační rady, s ním souhlasí. Apeluje, že při nehodě jsou podstatné především dvě věci - zástava masivního krvácení a náprava srdeční zástavy. „Zástava dechu je nebezpečná, ale není při autonehodách tolik častá. Podstatné je, aby nám zraněný nevykrvácel a aby mu tepalo srdce. Zde jde o sekundy a pak i o život. Další zranění můžeme ošetřit s asistencí po telefonu,“ míní Truhlář.

Při masivním krvácení je třeba jednat okamžitě a zastavit nebo zpomalit jej tlakem na místo. „Nejčastější je to například u amputací končetin nebo nehod motorkářů - pokud ošetřujeme tepenné krvácení, je třeba místo stlačit čímkoli, co je po ruce. Klidně částí oblečení. Nemusí být sterilní. Je potřeba, aby přežil a nevykrvácel,“ apeluje na řidiče Truhlář. Dodal, že než vytahovat věci namátkou z autolékárničky, lepší je rychle zasáhnout. Navíc většina řidičů stejně netuší, nač přesně věci v autolékárničce jsou - psali jsme zde.

Přiznal, že vysokou úmrtnost mají i zranění se srdeční zástavou - zde obvykle nepřijde pomoc včas. „Zde je nutná srdeční masáž. Pokud si člověk není jistý, asistence po telefonu mu pomůže,“ dodal s tím, že zraněný by měl ležet na zemi nebo na tvrdé podložce.

Lidé se často bojí se zraněnými hnout nebo na ně sahat. Zde je třeba si uvědomit, že v dané chvíli může záviset jeho život pouze na nás. „Za neposkytnutí pomoci navíc hrozí až pět let odnětí svobody,“ upozornil Roman Budský s tím, že pokud se člověk opravdu zasekne a pomoc podat nedokáže, bylo by dobré, aby alespoň vytočil číslo 155. I přivolání záchranky je považováno za poskytnutou pomoc.

Bezradným řidičům pomůže podle záchranářů bezplatná mobilní aplikace Záchranka. Stačí si ji stáhnout do chytrého telefonu a zapsat tam potřebné údaje. Kromě schopnosti přesně lokalizovat místo nehody a nouzového tlačítka, jež automaticky zavolá k místu nehody pomoc, pomůže také telefonní asistence buď v rámci aplikace, nebo přímo na lince 155. „Na lince 155 je zkušený lékař, zdravotník nebo záchranář. Poskytne potřebné rady, provede člověka potřebnými kroky první pomoci a v neposlední řadě jej uklidní,“ vzkázal Truhlář.

Zdravověda v autoškolách jen letem světem

U autonehody spousta lidí často jen nečinně přihlíží. Podle Budského hraje v krizovém momentě obrovskou roli šok a také stres nebo pocit zodpovědnosti.  Svůj podíl na tom ale nese pouze zběžná příprava na první pomoc v autoškolách. Ta je spíše formální a klade jen malý důraz na praktickou přípravu na rozdíl od obšírné teoretické části přípravy na řidičský průkaz.

Podle Centra dopravního výzkumu v Brně, které provedlo pilotní výzkum v jihomoravských autoškolách, má ve skutečnosti jen každý devátý nový řidič alespoň základní potřebné znalosti k poskytnutí první pomoci. Ukázal to znalostní test, který instituce v autoškolách provedla.

„Přitom většina nastávajících řidičů považuje čtyřhodinovou praktickou přípravu zaměřenou na poskytnutí první pomoci za dostatečnou. A 57 procent nových řidičů se cítí být kompetentní poskytnout účinnou první pomoc v praxi,“ uzavřel Budský s tím, že řada řidičů si myslí, že to zvládne, ale realita je potom jiná.

Lukáš Hutta apeluje na řidiče, aby nepodceňovali přípravu a sebevzdělání a neřešili všechno až na místě nehody. „Minimálně bychom měli znát nebo poznat obsah autolékárničky, cvičně si rozložit trojúhelník a vědět, kde jej v autě najdeme, každému cestujícímu do auta pořídit reflexní vestu a umístit ji do dveří auta a v neposlední řadě si projít nějakým praktickým kurzem první pomoci nebo si zásady alespoň pročíst. V klidu a s předstihem,“ uvedl záchranář s tím, že takto budeme na případnou autonehodu lépe připravení a nebudeme u zraněných zmatkovat.

Stejný názor má i Miroslava Jirůtková z Českého červeného kříže. Dodává, že znát praktické zásady poskytování první pomoci by měl každý z nás. Teorie totiž nestačí, řidiči musí mít možnost vyzkoušet si své znalosti v rámci praktických ukázek. „Doporučujeme všem přijít na kurzy předlékařské první pomoci, které nabízejí spojení obojího a jsou vedeny kvalifikovaným lektorem,“ uvedla Jirůtková.

Jak se chovat u nehody Má-li řidič vyřešit situaci při záchraně života, musí znát zásady zabezpečení místa nehody, správnou manipulaci se zraněným, techniky jeho vyproštěním z automobilu, zásady zabezpečení dýchacích cest, ošetření život ohrožujícího krvácení, kardiopulmonální resuscitací a efektivní komunikací s dispečinkem záchranné služby. Po nehodě jde o minuty. Nebojte se poskytnout první pomoc   Bezpečně zastavte auto, ideálně až za místem nehody. Zapněte výstražná světla, oblečte si reflexní vestu s sebou si vezměte výstražný trojúhelník, lékárničku a telefon. Spolucestující pošlete na bezpečné místo - mimo pozemní komunikaci či za svodidla. Místo nehody řádně označte výstražným trojúhelníkem (mimo obec min. 50 metrů, na dálnici min. 100 metrů před nehodou). Místo rychle zmonitorujte a volejte 155, případně 112. Nahlaste kdo jste, kde jste, co se stalo, počet zraněných a jak vypadá aktuální situace. Před ošetřením zraněných si nasaďte chirurgické rukavice. Je čas na život zachraňující úkony - nejprve zastavte krvácení, zkontrolujte dýchání a srdeční akci.

Zdroj: auto.idnes.cz