Vlastnictví auta u nás zatím vyjde levně. Vydrží to ale? A jak je to v zahraničí?

Českým motoristům se daří dobře v porovnání s předchozími dvěma dekádami, to jsme dokázali už v letním čísle 34. Máme k dispozici levnější auta, která si pořídíme za méně výplat, lacinější povinné ručení, díky hustší síti čerpaček a tudíž velké konkurenci se relativně dole drží i ceny benzinu a nafty.

Po očku však ceny související s provozem vozidla řidiči stále sledují a při jejich jakémkoli pohybu vzhůru žehrají. Nevnímají ale, že dobrou pozici mají v oblasti různých poplatků za provoz auta i v mezinárodním srovnání. Na své motoristy jsou totiž v mnoha evropských státech daleko přísnější a tahají tam z nich mnohem více peněz.

Český sen

Naše země se tak zdá být motoristickým rájem. A nejen co se týče dostupnosti a cen nových aut. Máme rovněž relativně jednoduchou registraci vozidla bez rozdílu kubatury, kromě toho už žádné další poplatky typu každoroční silniční daně jako třeba v Německu nebo Belgii neplatíme. Dole se drží ceny povinného ručení, i když pro příští rok už pojišťovny hlásí navýšení pojistných sazeb. Ceny paliv na totemech čerpacích stanic byly v posledních týdnech kvůli zdražující ropě sice nejvýše za několik let, ale to je stejné pro všechny země Evropy. Za technickou prohlídku a měření emisí platíme také srovnatelně se sousedními zeměmi. Ani pokuty za rychlou jízdu u nás nepatří k likvidačním. Když to všechno porovnáme nejen s okolními státy (více v jednotlivých boxech na stranách 7, 8, 10 a 12), máme relativní pohodu. Třeba takový Maďar s čistým platem o třetinu nižším než Čech má roční užívání dálnic více než dvakrát dražší než u nás. Řek či Portugalec s platem jen o několik stokorun nižším než našinec koupí ale Natural 95 dražší o 8,50 Kč na jednom litru. A Slovák, jehož průměrný plat je zhruba o 1500 korun nižší, má zase výrazně dražší registrační poplatky, hlavně na silnější auta. Ve srovnání s životem motoristy ve Skandinávii (více v textu Jak to chodí v Dánsku na straně 12) si můžeme lebedit o to hlasitěji. 

Zdražování

Jenomže v době zvyšování mezd a sociálních dávek začne brzy státu docházet dech, a tak se zcela jistě porozhlédne, kde by scházející peníze nabral. Motoristé jsou opravdu snadný a vděčný terč. Nemluvíme samozřejmě o mediálním zvýrazňování politiků na téma zvýhodňování jiných druhů dopravy zejména ve městech, ani o strašení tím, že auta planetu znečišťují ze všech nejvíce. Jde o nové daně a zvyšující se poplatky. Za ty se nám v minulosti bohužel nedostalo a ani v budoucnu nejspíše nedostane lepší práce dopravní policie, která je obvykle jinde, než ji potřebujeme, ani zlepšení stavu a rozsahu silniční infrastruktury. Proto je třeba mít se na pozoru. Koneckonců neúspěšných pokusů tu už pár bylo.

Nejsme dojné krávy

Abychom byli konkrétní, stačí si jen připomenout zvýšení daně z převodu starších vozidel, které Ministerstvo životního prostředí představilo v roce 2015. Pokusy o zvýšení poplatků a jejich rozšíření na další emisní třídy ovšem velmi rychle utichly, když se ukázalo, že do té doby vybrané miliony směřovaly z větší části na projekty typu kotlíkových dotací nebo zateplování fasád budov.

Stejně dopadlo zaklínání se ekologií a omlazováním vozového parku. Loňský program Národní plán čisté mobility z pera několika ministerstev (průmysl a obchod, životní prostředí, doprava) uvažoval mimo jiné o zavedení každoroční silniční daně pro všechna vozidla, dosud se vztahující jen na firmy a podnikající osoby, až na 16 000 korun, či zavedení poplatku pro starší vozidla z dovozu až 40 000 korun. Před loňskými parlamentními volbami to ovšem bylo třaskavé téma, a tak z plánu na zavedení dalších daní pro motoristy sešlo. Na ministerstvech se o nich prý nepřemýšlí ani nyní. „O rozšíření silniční daně neuvažujeme, vláda nemá v úmyslu jakoukoli daň zavádět ani ji rozšiřovat,“ tvrdí mluvčí Ministerstva dopravy Lenka Rezková. Argumentuje tím, že hodně zvládnou čerstvé předpisy v souvislosti s STK a měřením emisí či výrazné postihy za stáčení tachometrů. Bravo, chtělo by se říci. To ale neznamená, že se nic neděje. 

Pomaloučku polehoučku

Jak zvýšit poplatky tak, aby to moc nebolelo, ukázalo třeba rozšíření možnosti žádat o výměnu řidičáku na kterémkoli dopravním úřadě letos v červenci. Zatímco výměna, jež se letos i loni týkala statisíců řidičů, je stále zdarma, vydání nového průkazu pro držitele oprávnění s čerstvým razítkem z autoškoly už namísto 50 korun vyjde na 200 Kč. Pokud chcete doklady vyřídit rychle, vyjde vás to na 700 Kč namísto ještě jarní pětistovky. Je to průchodnější, protože jde jen o malou část motoristů – mají totiž slabší hlas.

Příležitost ke zdražení už také číhá u dálničních poplatků, které se drží na stejné úrovni už řadu let. Impulzem k tomu bude přechod z dálniční nálepky na elektronickou vinětu, s jejímž zavedením se v ČR počítá po roce 2021.

Ceny nových aut

Kdybychom začali u cen nových aut, třeba škodovky stojí v Česku nejméně ze všech sousedních zemí, hyundaie jsou levnější jen na Slovensku (více v tabulce Porovnání cen nových vozidel). Při jásání nad touto skutečností je ovšem třeba si uvědomit, že v Německu, Rakousku a dalších zemích na západ od našich hranic je výrazně vyšší mzda. Zatímco motorista v Rakousku či Německu si tak pořídí nové auto za pět průměrných platů, pro našince je to stále daleký sen. Ten jich musí vydat hned třináct a žít teoreticky vlastně jen ze vzduchu více než jeden rok (velký přehled Průměrná mzda v Evropě).

Registrační poplatky

Za zapsání vozidla do registru u nás zaplatíme jednorázově 800 korun a máme vše vyřízeno včetně poznávacích značek (více v textu Tři otázky pro…). „Za registraci vozidla jsou v Česku velmi nízké poplatky,“ říká Josef Pokorný, tajemník Svazu dovozců automobilů (SDA), s poukázáním na situaci u sousedů. V mzdově i cenově srovnatelném Slovensku jsou registrační poplatky výrazně vyšší. Třeba za Škodu Rapid 1.0/81 kW hradí místní řidič správní poplatek při přihlašování ve výši 90 eur, tedy 2324 korun.

V bohatších státech na Západě jsou poplatky ještě daleko dražší. Třeba v Belgii se na nová auta s vyššími kubaturami připlatí pořádně, třeba za vůz s objemem nad 3,5 litru na naše poměry velmi vysokých 128 180 Kč.

V Rakousku se při registraci sečítá aktuální silniční daň a automobilová daň ve výši 5 až 16 procent ceny vozu. Dále se hýbe směrem nahoru a dolů podle emisí CO2 na kilometr. Pokud třeba benzinový motor produkuje méně než 60g CO2 na kilometr, je automobilová daň snížena o 5200 korun. Naopak u dieselového motoru bez fi ltru pevných části se platí navíc dalších 7750 Kč. U hybridních vozů je tato daň ovšem snížena o bezmála 13 000 korun.

Ve Francii se poplatek za registraci vypočítává za každou jednotku výkonu, kterou si jednotlivý region stanovuje samostatně. Třeba za jednu koňskou sílu dají v Bretani 36 eur, tedy 930 korun, v alpské provincii Var 51 eur, ještě o 15 eur více, což v konečném součtu dělá přes 1300 Kč. V případě rapidu o výkonu 81 kW/110 k tak vyjdou poplatky v první jmenované prefektuře na 102 300 Kč, v druhém případě v přepočtu dokonce na 143 000 korun. Francouz však může získat bonus za nákup ekologičtějšího vozu – když má emise do 20 g CO2/km, dosahují slevy téměř 163 000 korun, u emisí CO2 mezi 21 a 60 g na km pak 103 440 Kč. K tomu se může připočítat ještě konverzní bonus, který se spolu s bonusem sčítá v případě výměny vozidla za diesel vyrobený před rokem 2001. Součet až více než 258 000 Kč lze pořídit u vozidla na elektrický pohon, přes 168 000 korun pak u hybridního auta. Naopak vozy s více než 130 g CO2/km k ceně ještě připočítávají takzvaný malus, tedy přirážku v přepočtu 3879 až 206 872 korun.

Silniční daň pro osobní auta

V Česku se silniční daň využívá jen u vozidel fi rem nebo podnikajících osob, stejné je to třeba v Polsku nebo na Slovensku. Ovšem v západních zemích ji platí každoročně, navíc všichni včetně běžných motoristů.

Třeba Německo ji stanovuje na základě objemu motoru a emisí CO2. U benzinového motoru činí dvě eura, tedy přes 50 korun, za každých 100 cm³, k němuž se při emisích CO2 nad 95 g/km připočítávají další dvě eura za každý gram navíc. Třeba u Rapidu 1.0 TSI o výkonu 81 kW a emisích 110 gramů CO2 na kilometr to vychází na 1293 Kč. Stejný model platí také u dieselových agregátů s tím, že zatímco u emisí je výpočet identický jako u benzinového pohonu, za každých 100 cm³objemu se platí 9,5 eura, tedy skoro pětkrát tolik jako u benzinu. 

V Belgii se tato daň vypočítává z objemu motoru, například u benzinového nebo naftového agregátu o objemu 1400 až 1500 cm³činí 5792 Kč, v případě stejného objemu pohonné jednotky na LPG je nižší, a to 3827 Kč. Za už zmiňovaný rapid by majitel zaplatil v přepočtu 3594 korun.

Povinné ručení

Ani z pohledu každoročních plateb povinného ručení si nemůžeme na nic moc stěžovat, ve srovnání s okolními státy někdejšího východního bloku jsme na tom relativně podobně, průměrné roční sazby se tu podle statistik České asociace pojišťoven pohybují okolo stovky eur. Na západě jsou ceny výrazně vyšší, ale odvíjejí se od kupní síly, takže jsou s českými v podstatě srovnatelné.

Tři otázky pro Josefa Pokorného, tajemníka Svazu dovozců automobilů

Na kolik vyjde přihlášení nového vozidla do registru?
V České republice jsou poplatky pro občana i pro fi rmu při uvedení vozidla do provozu velmi nízké. Za standardní první přihlášení nového automobilu zaplatíme 800 korun, přičemž tato částka je konečná a zahrnuje i získání registračních značek. U některých kategorií vozidel jsou tyto poplatky ještě nižší, například u malého motocyklu to činí 300 Kč, silná motorka a přívěs do 750 kg vyjde na 500 korun. Žádné další poplatky se u nových vozidel neplatí.

Jsou tyto poplatky obvyklé i v zahraničí?
Jistě, jejich výše ovšem v průměru překračuje českou, když obvykle přesahuje sto eur. Jsou však požadovány i další poplatky nebo daně, které souvisejí s různými parametry vozidla, jako je výkon, zdvihový objem, cena či použitý pohon. Ty mohou narůst do značné výše řádově tisíců eur.

Existují poplatky a daně, které u nás zavedené nemáme, a v cizině se používají?
Ano, jedná se třeba o daň z motorového vozidla nebo poplatek bonus-malus či jiný povinný poplatek související obvykle s parametry vozidla. Praktickým příkladem mohou být silnější motorizace některých vozů. Existují státy, kde je o ně kvůli tomu velmi nízký zájem, ale u nás se v porovnání se slabšími verzemi prodávají dobře. Protože v Česku tyto poplatky nemáme, patříme mezi země s velmi nízkými náklady při uvádění jakéhokoliv nového vozidla do provozu.

Technická prohlídka a měření emisí

Poprvé po čtyřech letech a pak každé další dva roky musíme s osobákem na STK. Prohlídka dnes vyjde okolo 800 korun a emise na 500 Kč, u vozidel na LPG pak stojí samotná technická 850 Kč. To je srovnání se Slovenskem skoro stejné, orientačně tam technická s měřením emisí vyjde zhruba na 1265 až 1420 korun. V případě LPG tam platí už 1552 korun. V Rakousku je to ještě dražší, tam to na osobní auto stojí 1600 až 1730 Kč, což je o tři čtyři stovky více než u nás. V Německu jsou poplatky za technickou spojenou s měřením emisí na vozidlo do 3,5 tuny ještě vyšší, třeba u Dekry v Durynsku se pohybují okolo 2638 Kč. V Brandenbursku stejná procedura stojí v přepočtu 2767 korun. Levnější jsou jen v Polsku, tam se ovšem do cen promítla liberalizace trhu. U našich severních sousedů se kvůli tuhému konkurenčnímu boji ceny snížily až na necelých 650 korun. Je to ovšem tím, že prohlídku tam nedělají úplně dokonale, navíc v mnohem kratším čase než v ostatních zemích. Nejsou tak odhaleny všechny závady, o čemž svědčí technický stav polských vozidel, který je horší než okolních státech.

Poplatky za infrastrukturu

Nijak zvlášť si nemůžeme stěžovat ani na výdaje za užívání dálnic. V Česku je časové, tedy na dobu určitou. Je přitom jedno, kolik kilometrů motorista ujede. Stále se navíc zvyšuje počet úseků, kde se neplatí – už jich je skoro 200 kilometrů. Jde například o dálniční obchvaty velkých měst Brno, Tábor, Mladá Boleslav či úseky bez napojení na hlavní dálniční síť – D6 na Karlovarsku. Poplatky se už řadu let nezvýšily, čeká se na přechod na elektronické zpoplatnění, jaké mají třeba na Slovensku. V cizině se hradí prakticky ve všech zemích Evropy buď výkonové, nebo časové zpoplatnění, jedinou vzácnou výjimkou je stále Německo, ovšem i tam už poplatky pro osobní auta chystají. V řadě zemí se platí kromě dálnic ještě za mosty či tunely, což dobře známe z cest k moři třeba přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska

Pokuty

V porovnání s dalšími zeměmi na tom nejsme až tak bídně ani s výší pokut. Přestupky třeba za překročení rychlosti přísněji postihují například v Rakousku nebo Německu, znatelně přitvrdili také na Slovensku. I když sankce mnohde začínají už na několika stovkách jako v ČR, u výrazných překročení by byly pokuty v řádech desítek tisíc korun likvidační pro většinu našich řidičů. V oblasti fi nančních postihů za přestupky ovšem Čechům idyla asi brzy skončí – v rámci revize bodového systému už Ministerstvo dopravy varuje, že výrazně navýší pokuty za nejzávažnější přestupky, například vjíždění na přejezd se spuštěnými závorami.

Paliva

Také výdaje za pohonné hmoty máme v Česku srovnatelné s okolními státy, jen Polsko má díky vhodnému nastavení spotřební daně ceny o koruny nižší. Německé hodnoty jsou výrazně výše a opravdu astronomických cifer pro nás nepředstavitelných dosahují třeba v Itálii, Nizozemsku, Norsku nebo Řecku, kde se pohybují nad 40 korunami za litr. Výrazně levnější paliva mají jen v některých státech bývalého SSSR.

Jak to chodí v Dánsku

Pořízení vozu je v Dánsku velmi nákladné. Už od roku 1924 jsou zde auta považována za luxusní zboží a podle toho se daní. A to nejen běžnou spotřební ve výši 25 %, ale také registrační daní. Ta se vypočítává podle celkové ceny vozu a zjednodušeně se dá říct, že dosahuje až výše 150 %. A to se tam ještě můžou radovat! V roce 2015 se totiž nejvyšší sazba registrační daně snižovala ze 180 %.

Ale buďme konkrétní: nejlevnější Škoda Fabia Active 1.0/55 kW/75 koní vyjde na 124 900 dánských korun, tedy v přepočtu na 432 000 Kč. Nejlacinější Škoda Octavia Active 1.0 TSI/85 kW/115 koní na zhruba 733 000 Kč. Z pohledu prodejních cen bez daně jsou v Dánsku ceny aut extrémně nízké. Ostatně když ještě EU vydávala Car Price Report, byla auta bez daně v této zemi nejlevnější z celé Unii.

Kromě toho se v Dánsku hradí také daň z vlastnictví vozu, která se vypočítává podle spotřeby a platí se pololetně. Liší se i podle paliva a vychází zhruba následovně: při spotřebě do 4 litrů na 100 km činí 500 dánských korun, tedy 1730 Kč v případě benzinového motoru. U dieselu je to dvojnásobně dražší, a to 3460 Kč. To jsou ale dolní sazby – maximum pro vozy se spotřebou nad 20 litrů na 100 km činí v přepočtu 40 416 Kč u benzinového pohonu. Se sazbou 57 960 Kč, je třeba počítat u motoru na naftu. Pokud dieselová auta nemají fi ltr pevných částic, připočítává se jim navíc každoročně dalších 3460 Kč.

Další peníze stojí povinné ručení. Stejně jako v Česku je to přísně individuální, ale jen pro orientaci: na Škodu Fabia 1.0 MPI/55 kW/75 koní z roku výroby 2018, jejíž řidič ve věku 30 let za rok najede maximálně 10 000 km, bydlí v Odense, řídí auto šest let a za sebou má jednu nehodu, dosahuje pojistné 2450 dánských korun, tedy 8477 Kč. Pokud si uzavře ještě havarijní pojištění se spoluúčastí 4000 tamních korun, vyjde ho to na dalších 3750 dánských korun, tedy 12 976 Kč. 

S ohledem na průměrný plat a náklady na vlastnictví vozu je nákup paliva vlastně zanedbatelnou položkou. Zajímavé je, že se ceny v průběhu dne neustále mění podle poptávky. A to dosti výrazně – třeba i o 15 %. U automatické pumpy mimo dálnici a ve správný čas pak nemusí být nafta ani výrazně dražší než v ČR.

Při převodu auta na dánské značky jsou v této severské zemi velmi striktní. Obecně zdejší zákony příliš nectí půlroční lhůtu – i když lze při prokázání, že zde budete žít jen půl roku, zažádat o výjimku. Novinkou je možnost i u vozu s cizími espézetkami platit registrační daň čtvrtletně. Ale pokud zde míní člověk žít a legálně fungovat, musí si tu zaregistrovat adresu, a v takovém případě má následně 14 dní na přehlášení auta. Musí se s ním dostavit na zdejší STK, kde vozidlo standardně zkontrolují, a navíc stanoví jeho cenu. To stojí asi 4000 Kč. Následně je třeba kontaktovat daňový úřad, který na základě toho vypočítá registrační daň. Při tom hraje roli nejen spotřeba vozu, ale i bezpečnostní prvky jako airbagy, isofi x, upozornění na bezpečnostní pásy či výsledek testů Euro NCAP. Svoji váhu má fi ltr pevných částic – na tyto vozy se poskytuje výrazná sleva. Pokud daňový úřad nachytá někoho, kdo neoprávněně jezdí s cizími značkami, může vozidlo na místě zabavit. Majitel musí pak doplatit daň plus pokutu, což mohou být i statisíce. Jinak jde zabavené auto do dražby.

Autor: Petr Barták

Zdroj: auto.cz