1227
Proti obyčejům automobilky Tesla je možné vznášet tisíc a jednu námitku, v jednom ohledu je ale na výši. Pokud po ní americké úřady z jakéhokoliv důvodu požadují historii polohy nějakého vozu, poskytne je výhradně na základě soudního příkazu a jako jediná ze čtrnácti zkoumaných také o poskytnutí dat informuje majitele vozu.
Vyplývá to z dopisu amerických senátorů Rona Wydena a Edwarda Markeyho, adresovaného Federální obchodní komisi, který se zabývá bezpečností dat řidičů aut a dalších osob ve vozidlech. V moderních automobilech je internetové připojení v podstatě samozřejmostí a automobilky mohou pro různé účely data shromažďovat. Mezi ně patří i bohulibé věci, jako např. zlepšování kvality různých služeb či možnost vyhledání auta v případě krádeže.
Schraňování dat však znamená i riziko pro soukromí majitelů, a to včetně rizika ze strany policie a dalších státních úřadů. Proto se v roce 2014 řada automobilek působících na americkém trhu zavázala, že citlivá data o uživatelích svých aut, jako je např. historie polohy, poskytnou úřadům výhradně na základě soudního příkazu.
Podle dopisu však v současnosti řada značek data americkým úřadům poskytne i bez soudního příkazu, pouze na základě obsílky. Mají to být značky Toyota, Nissan, Subaru, Volkswagen, BMW, Mazda, Mercedes-Benz a Kia. Vnitřní předpisy těchto značek podle dopisu „jsou v přímém rozporu s veřejným prohlášením, které učinily a o jehož kontrolu požádaly Federální obchodní komisi. Tyto společnosti se tak mohly dopustit klamavého jednání“.
Naopak značky, které data o historii polohy poskytnou jen na základě soudního příkazu, jsou všechny značky koncernů Ford, Stellantis a General Motors, a dále Honda a již zmíněná Tesla. Ta uvedla, že její vozy odesílají data o poloze pouze v případě „kritické bezpečnostní události, např. nehody, vystřelení airbagu či aktivace automatického nouzového brzdění“.
Mercedes-Benz uvedl, že „systematicky nesbírá data o historii polohy vozidel“ a jen ukládá místo, kde vůz zaparkoval, a to navíc jen do doby, než vůz zaparkuje jinde; tehdy je původní místo přemazáno. Naopak Hyundai podle dopisu uchovává data o poloze vozidla až 15 let, toyota až 10 let a Honda až 7 let.
„Úřady musí mít soudní příkaz, aby byly oprávněny žádat obsahy e-mailů, fotografií na cloudových úložištích či obsahy telefonů amerických občanů. Data o historii polohy jsou stejně tak citlivá a zaslouží si stejně silnou ochranu,“ pokračují senátoři v dopise. Listem urgují Linu Khanovou, předsedkyni Federální obchodní komise, aby se problémem zabývala.
Podobně znějící dopis adresovala také členka Kongresu Debiie Dingellová předsedkyni Federální komise pro komunikace Jessice Rosenworcelové. V něm upozornila na případy, kdy pachatelé domácího násilí zneužívali nástroje konektivity aut k tomu, aby sledovali pohyb svých obětí. Žádá, aby bylo možné v takových případech zamezit přístupu násilníka či násilnice k dotčeným datům.
Nutno podotknout, že snaha různých stran – ať už úřadů, nebo třeba pojišťoven – získat data z vozidel do budoucna patrně nebude polevovat. Americká NHTSA (National Highway Traffic Safety Administration) už nyní podle webu Carscoops hledá způsob, jak z aut získávat informace např. o tom, kolikrát se řidiči zobrazilo na displeji varování, že překročil dovolenou rychlost. Zdá se tedy, že jediný způsob, jak být v bezpečí před nástrahami spojenými se shromažďováním dat, je v autě žádnou technologii toho schopnou vůbec nemít.
Autor: Marek Bednář
Zdroj: auto.cz