Bodový systém už je v Česku 20 let. Méně obětí, větší bezpečnost!

Vzpomenete si, jaký telefon jste měli před 20 lety? Ať už to byla nokia nebo siemens či motorola, rozhodně to byl telefon s tlačítky. Chytré telefony tehdy sice už existovaly, ale bylo jich minimum, byly velmi drahé, a jelikož internetové stránky nebyly uzpůsobené pro malé displeje mobilů, tak uživatelů těchto přístrojů bylo velice málo. Lidé měli obyčejné telefony. A s tím souvisel velký nešvar, kterým bylo telefonování za volantem.

A právě to byl jeden z přestupků, na které se bodový systém zaměřil. Pravda, za držení telefonu byly tehdy jen dva body oproti dnešním čtyřem. Jenže tehdy šlo vlastně „jen“ o to telefonování. „Mysleli jsme si, že si všichni koupí hands-free, budou volat bez telefonu v ruce a bude po problému. To jsme ale netušili, že přijdou chytré telefony a lidi budou za jízdy číst maily, koukat na videa nebo si prohlížet fotky,“ okomentoval výročí bodového systému pro Svět motorů šéf BESIPu Tomáš Neřold.

Bodový systém se tak musí neustále upravovat. „Je to živý systém, se kterým by se mělo pracovat. Aktualizace přišla v roce 2011 a pak 2024. A myslím, že je to dobře,“ dodává první náměstek policejního prezidenta a v letech 2013 až 2019 ředitel dopravní policie Tomáš Lerch.

Všude samé body

Bodový systém za vhodný nástroj k tomu, jak snižovat nehodovost, považuje i ministr dopravy Ivan Bednárik. Ten přišel z prostředí železnic, a tak jsme se ho zeptali, zda mají nějaký bodový systém i strojvedoucí. „Nemají body, ale přestupky se evidují, a když se některý opakuje, tak samozřejmě jde ten strojvedoucí z mašiny,“ říká Bednárik Světu motorů. Častým prohřeškem na dráze je v poslední době projetí návěstidla Stůj. „Máme problémy, že strojvedoucí nerespektují červenou na semaforu, abych to řekl jazykem, kterému budou rozumět i řidiči,“ vtipkuje ministr v narážce na to, že železničáři nesnáší výraz semafor. To s barevnými světly u kolejí je totiž návěstidlo.

Bodové systémy používají pro sledování prohřešků svých zaměstnanců i různé firmy. Třeba na ruzyňském letišti se bodují porušení bezpečnostních pravidel. To se týká všech zaměstnanců, za chůzi po ploše bez vesty je bodík. A řidiči vozidel pohybujících se po plochách dostávají body i za porušení letištního dopravního řádu. Kdo se „vyboduje“ v letištním systému, dostane výpověď. Body do registru řidičů sice z letiště nejdou, ale vyhazov nepotěší.

Body rozdávají i jiné firmy, trestají pozdní příchod, dlouhou obědovou pauzu a tak dále. Po dosažení stanoveného limitu následuje rozvázání pracovního poměru.

Bod za nesvícení

Pokud jste už z paměti vylovili, jaký telefon jste měli v roce 2006, můžete si mozkové závity potrápit ještě jednou. Vzpomenete si, který ministr dopravy bodový systém prosadil? Zatímco odpověď na otázku, jaký telefon jste měli v roce 2006, vám nezodpovíme, tady už vás nebudeme trápit. Byl to Milan Šimonovský z KDU-ČSL. Ten dokázal revoluční změnu v trestání řidičů prosadit.

Bodového systému se nebáli jen řidiči, ale i politici. Málokdo chce být v obavě o své znovuzvolení spojován s tím, že nastavil přísné tresty. Při hlasování v říjnu 2004 tak řada poslanců buď vůbec nebyla přítomná v jednacím sále, nebo hlasovali proti. Vládní koalice lidovců, sociálních demokratů a Unie svobody tak bodový systém napoprvé neprotlačila.

Při projednávání ve sněmovně navíc padaly nejrůznější pozměňovací návrhy. Jedním z nich byla třeba i tolerance alkoholu, a to až do hranice 0,3 promile. Objevil se i návrh na zrušení povinnosti používat v autě pásy a na motorce helmu. Debata se točila také kolem svícení. Řešilo se, zda mají řidiči svítit celý rok, nebo stačí jen svícení v době zimního času, které tou dobou platilo.

O měsíc později, tedy v listopadu 2004, pak prošla upravená verze, která byla trochu mírnější. Tedy co se týče pokut. A z těch diskutovaných změn se tam objevilo právě svícení. Do té doby se svítilo jen v době zimního času. Od 1. července 2006 už svítíme pořád. Mimochodem, za nesvícení byl tehdy bod. Dnes je tento přestupek bez bodů, a lze ho dokonce řešit domluvou. Právě domluvu přitom novela platná od roku 2006 zrušila stanovením minimální výše pokuty. Možnost neudělit finanční postih, ale řešit věc jen domluvou se vrátila při novele systému v roce 2011.

Flastr za pád z kola

V prvních dnech platnosti nového systému jezdili řidiči velmi opatrně. Tam, kde platila čtyřicítka, jezdila auta zpravidla něco málo přes třicet. Lidé se báli, protože body bylo možné dávat i za malé překročení rychlosti. Dnes už je překročení limitu o 10 km/h bez bodů.

Jenže jak šel čas, tak se řidiči trochu otrkali a zase začali jezdit rychleji. Smůlu měli ti, kteří po zavedení novinky třeba spadli z kola. Možná si pamatujete na případy, kdy úředníci rozhodli, že pád z kola je dopravní nehoda se zraněním a cyklista jakožto řidič za ni musí dostat pokutu. Sice to bylo bez bodů, ale skončit s nohou nebo rukou v sádře, a ještě zaplatit 50.000 bylo dost silné kafe. Po roce tak přišla malá novela, která tento nesmysl odstranila.

Nehledě na to se ale i v pozdějších letech našli snaživí příslušníci, kteří cyklisty za to, že se zranili, pokutovali. V květnu 2016 takto přišel do nemocnice za zraněnou ženou policista a udělil jí pětisetkorunovou pokutu za nevěnování se řízení. Dvaasedmdesátiletá seniorka ze Zlínska ležela ve špitále po pádu z kola, při němž si zlomila kotník. Syn pokutované se obrátil na ombudsmanku a ta konstatovala, že policie v tomto případě pochybila.

Úspěšná cesta k menšímu počtu obětí

Před téměř dvaceti lety zavedla Česká republika bodový systém a roky zkušeností jednoznačně ukázaly, že jde o účinný nástroj ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu i k tomu, aby se pravidla na našich silnicích více dodržovala. Významnou proměnou prošel systém na začátku roku 2024, kdy se původních pět bodových sazeb zjednodušilo na pouhé tři skupiny přestupků — za dva, čtyři a šest bodů, přičemž nejvyšší hodnocení míří na ty nejzávažnější případy. Tuto změnu pokládám za mimořádně užitečnou. Obecně totiž platí, že má-li být zákon dodržován, musí být co nejjednodušší a nejsrozumitelnější. Při poslední úpravě jsme proto kladli důraz i na vysvětlení přímé vazby mezi závažností přestupku, jak ji ukazují statistiky, a jeho bodovým hodnocením. Šestibodové sankce právě proto míří na nejzávažnější jednání — tam, kde na konci nejčastěji bývá smrt nebo vážné zranění řidičů či dalších účastníků provozu. Vím dobře, že bodový systém bývá kritizován jako příliš tvrdý. Když se ale rozhlédneme po Evropě, vidíme, že na většině míst sankce — zejména ty finanční — výrazně vzrostly. Některé státy, například Polsko, navíc rozšířily okruh přestupků, za něž lze vozidlo i zabavit.

Jsem přesvědčen, že český bodový systém je dnes správně nastavený a že právě díky rozdělení přestupků do tří skupin může u nejnebezpečnějších řidičů automaticky nastat takzvané vybodování — což je rychlý a funkční způsob, jak takového řidiče postihnout. Pro řadu liberálně smýšlejících lidí představuje bodový systém nepřiměřený bič ze strany státu. Sám se pokládám za pravicového liberálního politika a jsem přesvědčen, že aby stát i jednotlivé oblasti života fungovaly dobře, mají platit jednoduchá a zároveň skutečně dodržovaná pravidla. Jednoduchost a účinnost regulace spolu přímo souvisejí. Proto jsem se na zjednodušení celého předpisu podílel a proto jsem věnoval spoustu energie vysvětlování těchto změn — aby je veřejnost přijala jako přirozenou a smysluplnou regulaci, která míří právě na nejnebezpečnější typy chování. Kdybych měl říct, v čem vidím největší přínos bodového systému, je to jeho rovnost. Jde o opravdu rovný nástroj postihu těch, kdo mohou představovat riziko pro ostatní. Finanční sankce dopadá s ohledem na různou výši příjmů pokaždé jinak — pro někoho je citelným trestem, pro jiného zanedbatelnou položkou. U bodového systému je naopak dopad pro všechny totožný, a už proto je z povahy věci účinnější.

Troufám si navíc tvrdit, že se díky jednoduchému členění do tří skupin podařilo do českého právního řádu vnést jasné rozlišení různé míry závažnosti přestupků. I to přispívá k efektivnějšímu vymáhání práva a podle mého názoru jde o příklad dobré praxe.

Body ve světě

Byl první květen, ale nebyl to lásky čas. Psal se rok 1974, v Praze se chystalo za pár dní otevření metra a v Německu začal fungovat systém, který pro řadu řidičů znamenal, že brzy vyměnili auto právě za metro, tramvaj, autobus nebo jízdní kolo. Německo zavedlo jako první země na světě bodový systém. Na přelomu 60. a 70. let umíralo na západoněmeckých silnicích ročně 20.000 lidí. Vláda proto zavedla systém bodování přestupků, který eliminoval ty, kteří porušují předpisy opakovaně. Správu bodových kont dostal na starosti Spolkový úřad pro motorová vozidla sídlící ve Flensburgu na severu Německa nedaleko dánských hranic. Němci proto často v souvislosti s přestupky mluví o tom, že dostali body do Flensburgu. Právě tam sídlí ústřední databáze, kde se evidují všichni němečtí řidiči, všechna vozidla a taky všechny přestupky. V 70. letech se body zapisovaly ručně do papírových kartoték. Pro úřad to nebyla úplná novinka, přestupky se tu evidovaly už předtím, ale bylo to jen pro statistiku. Sice se jí říkalo kartotéka hříšníků, ale ať měl hříšník záznamů pět nebo patnáct, o řidičák nepřišel. Maximálně v případě nehody se mohlo přihlédnout k tomu, zda je viník jinak slušný řidič, či jezdí nebezpečně. Od května 1974 už záznam měl svou jasně definovanou váhu. V 90. letech se začaly přidávat další země, dnes už je bodový systém rozšířen takřka celosvětově. Nemají ho sice všechny státy světa, ale body sbírají vedle Němců a nás taky Francouzi, Poláci, Kanaďané, Dánové, Maďaři, řidiči v některých státech USA, Srbové, Španělé nebo Číňani. V Polsku některé informativní radary vedle rychlosti ukazují řidičům i to, kolik za takové překročení mohou zaplatit a kolika body je dané překročení rychlosti ohodnocené. Když zpomalíte a dostanete se do nižší sazby, upraví se i hodnota na tabuli. Ideální je samozřejmě jet tak, aby pokuta nehrozila.

Čtyřicet tisíc řidičů je ve skupině dvanácti bodů

Jedním z mých prioritních cílů je co nejvíce přispět ke zvýšení bezpečnosti provozu, což kromě řady dalších parametrů výrazně ovlivňuje páchání dopravních přestupků s dopadem na nehodovost. Zejména po roce 2000 probíhaly snahy zavést nové kontrolní postupy pro sledování dopravních přestupků a stávající bodový systém byl jedním z návrhů. Většina zemí již v té době určitý bodový systém měla a další země jej zřizovaly. Vložení do zákona v roce 2005 s účinností od poloviny roku 2006 hodnotím velmi pozitivně. Pouze finanční pokuty bohužel nemají větší vliv na bohaté osoby, pokud je postih ovlivní jen nepatrně. Bodový systém proto pomůže snížit páchání přestupků, případně vyloučit z provozu řidiče jezdící nebezpečně a mimo zákonné požadavky. Za posledních dvacet let byl systém několikrát upraven, avšak jeho přínosy jsou celkově pozitivní. Přibližně čtyřicet tisíc řidičů je ve skupině dvanácti bodů – se zákazem řízení. Kladné je i zahrnutí zahraničních řidičů do systému v Česku. Mé stanovisko ke dvacetiletému bodovému systému v ČR je víc než dobré.

Přísnější radar

Když pojedete v obci 54 km/h a změří vás radar, je to bez bodů. Za 65 už jsou dva body. Ale pozor! Taky se může stát, že třeba za 53 km/h dostanete bodů šest. Některé obce instalují semafory, které reagují na rychlost, a dokud nejedete 50 km/h, svítí červená. Kdo by takový semafor ignoroval a byl přistižen, vykoleduje si rovnou šest bodů.

Místo bodů kupon

Bodový systém sice je označován za revoluční změnu, ale byla to opravdu tak velká novinka? Kdo měl ještě řidičák v podobě růžové knížečky, měl v něm taky vložku, takzvaný kupon. Řidič, který udělal přestupek, dostal kromě pokuty i záznam do kuponu. Nárok na vydání čistého kuponu měl šest měsíců od posledního záznamu.

Můžu se vybodovat na kole?

Občas padá otázka, zda lze dostat body nebo přijít o řidičák i při jízdě na kole. V ČR to možné není, ale kdo pojede na bicyklu nebo třeba koloběžce či taky zvířeti pod vlivem alkoholu, přijde o možnost řídit taxík, autobus, jezdit s modrými majáky, dělat instruktora autoškoly nebo zkušebního komisaře. Třeba v Německu ale dostávají body i cyklisti. Pokud nemají řidičák, tak jim to může být tak trochu jedno, i když párkrát už v Německu padl i zákaz řízení jízdního kola. Kdo má ale řidičák, může se u našich západních sousedů vybodovat i pouhou jízdou na kole.

Autor:Martin Karlík, David Šprincl

Zdroj: Svět motorů, auto.cz