1227
O co jde? Primárně o to, že už letos má začít platit evropské nařízení, dle kterého nebude možné převést vlastnictví vozu, který je „na konci své životnosti“.
Teď určitě nadskakujete, co je to zase za výmysl a který úředník (a hlavně jak a za kolik!) bude posuzovat, jestli auto už je nebo není na konci životnosti. „Vždyť ta moje fabka pořád jezdí! Sice má sem tam nějaký ten oranžový flíček a už to není žádná krasavice, ale ráno vždycky naskočí a vedle do vsi mě odveze,“ určitě si hned někdo řekne. Existuje ale reálná obava, že starší auta nebude možné dále přehlásit na jiného majitele.
Ministerstva zatím neznají konečné znění předpisu
Nejprve jsme oslovili Ministerstvo dopravy, ale v jeho gesci tato směrnice přímo není. Přesto jsme od něj získali následující vyjádření. „V prosinci 2025 bylo dosaženo politické dohody mezi Evropským parlamentem a Radou EU o novém nařízení, které nahradí dosavadní směrnici 2000/53/ES. Nejedná se tedy o směrnici, ale o přímo závazné nařízení, které bude po schválení platit ve všech členských státech bez nutnosti přepisu do národní legislativy. Nařízení zatím nebylo formálně přijato – očekává se, že vstoupí v platnost v roce 2026 a začne se uplatňovat přibližně od roku 2028.
Některá opatření budou zaváděna postupně (např. cíle pro recyklovaný obsah plastů v nových vozech), jiná až s několikaletým odkladem (např. zákaz vývozu nepojízdných vozidel mimo EU). V případě převodu vlastnictví mezi soukromými osobami se má uplatnit povinnost doložit technický stav vozidla v případech, kdy existuje zvýšené riziko, že vozidlo již není způsobilé k provozu. Typicky se jedná o situace, kdy vozidlo bylo pojišťovnou označeno za tzv. „ekonomickou totální škodu“, nebo prodej probíhá výhradně online bez fyzického předání vozidla mezi prodávajícím a kupujícím. V těchto případech bude nutné doložit, že vozidlo není ELV (end-of-life vehicle), tedy že je technicky způsobilé k provozu. Způsob doložení bude ještě upřesněn.“
Je to hlavně kvůli recyklaci a nakládání s odpady
Celé se to týká hlavně nakládání s materiály a odpady a co se pak se surovinami děje. Zkusme si tedy nějak stručně vysvětlit ten průvodní text celého dokumentu od EU. Ten najdete například zde: https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2025/12/12/circular-economy-council-and-parliament-strike-deal-on-rules-for-vehicle-circularity-and-management-of-end-of-life-vehicles/
EU uvádí, že každý rok v EU končí životnost přes 6 milionů vozidel, což vede ke znečištění a plýtvání materiály, jako je ocel, hliník nebo plasty. Staré zákony zlepšily recyklaci na asi 85 %, ale mnoho materiálů se jen drtí bez dalšího využití a plastů se recykluje jen 19 %. Navíc mizí ročně asi 3,5 milionu vozidel (buď se nelegálně exportují, rozebírají nebo likvidují), což nová pravidla mají řešit lepší sledovatelností a kontrolami.
Regulace prý mají zamezit tomu, aby z EU mizely cenné materiály. Vozidla se mají ekologicky likvidovat a recyklovat.
Nová pravidla vyžadují, aby výrobci navrhovali auta tak, aby se dala snadno recyklovat, znovu používat nebo opravovat. Klíčové je zavádění povinných podílů recyklovaných plastů v nových vozidlech - do 6 let musí být 15 % plastů recyklovaných a do 10 let 25 %. Z toho minimálně 20 % má pocházet přímo z recyklovaných starých aut (tzv. uzavřený cyklus), aby se cenné materiály udržely v EU. Během jednoho roku po platnosti zákona se provedou studie, na základě kterých Komise stanoví cíle i pro jiné materiály jako ocel, hliník nebo kritické suroviny. To má podpořit inovace a snížit závislost na nových surovinách, kterých automobilový průmysl spotřebuje obrovské množství. Druhá důležitá oblast je správa konce životnosti vozidel (zkratka ELV znamená end-of-life vehicles) a prevence „mizejících aut“. Nově se jasně definuje, kdy je vozidlo považováno za odpad - musí splňovat určitá kritéria a pak se smí likvidovat jen v autorizovaných zařízeních, nelze ho exportovat ani prodávat jako použité. To má zabránit nelegálním praktikám. Pro prodejce platí přísná pravidla o sledovatelnosti vlastnictví, u soukromníků se dokumentace vyžaduje jen v rizikových případech, jako když je auto totální pojistnou škodou nebo se prodává online bez fyzického předání. Rozsah se rozšiřuje na víc typů vozidel, nejen osobní auta a dodávky, ale i nákladní auta, motocykly a speciální vozidla (s výjimkami pro malé výrobce). Po 5 letech od platnosti se zakáže exportovat nepojízdná nebo znečišťující vozidla do třetích zemí, aby EU nepodporovala znečištění jinde. Nakonec se posiluje princip rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR), což znamená, že firmy jako automobilky nesou finanční i organizační zodpovědnost za celý životní cyklus svých vozidel - od designu přes výrobu až po likvidaci. Musí zajistit bezplatný zpětný odběr a správnou likvidaci všech ELV, a to i přes hranice států v EU, aby systém fungoval v jednotném trhu. Dohoda teď čeká na schválení Radou a Parlamentem, pak se začne uplatňovat do dvou let. Celkově to má přinést čistší prostředí, víc recyklovaných materiálů v ekonomice a inovace v automobilovém sektoru, zaměřuje se na udržitelnost bez zbytečných výjimek.
Týkat se to může každého
Jak můžete vidět, plynou z toho nové povinnosti také pro soukromé majitele aut. Obrátili jsme se tedy na Ministerstvo životního prostředí, od kterého jsme dostali vysvětlení. „Návrh nařízení (…), je stále ve fázi legislativního projednávání, v tuto chvíli tedy ještě není platné a pracuje se na finalizaci textu. Co se týče současného stavu, platný právní stav je dnes ukotven v ustanovení zákona o výrobcích s ukončenou životností, podoba některých dokladů je dále upřesněna ve vyhlášce o podrobnostech nakládání s vozidly s ukončenou životností. Vzhledem k tomu, že ještě nemáme k dispozici konečnou podobu tohoto nařízení, nelze s jistotou říct, jak přesně bude daná oblast upravena.
Dá se ale očekávat, že pravidla a právní rámec budou jasnější, zejména co se týče převodů vozidel prováděných firmami – včetně těch, které se vydávají za soukromé osoby, aby se vyhnuly povinné dokumentaci. U převodů mezi soukromými osobami by se požadavky na dokumentaci měly týkat hlavně případů, kdy hrozí, že vozidlo bude považováno za vozidlo s ukončenou životností. Konkrétní podmínky ani podoba dokumentů ale zatím nejsou definitivně stanoveny.
Pravděpodobně půjde například o doložení technického stavu vozidla při online prodeji nebo v případě, že je vozidlo označeno jako ekonomická totální škoda. Pokud budou mít úřady pochybnosti o stavu ojetého vozidla, mohou požadovat doklad, že nejde o vozidlo s ukončenou životností. Tento doklad bude muset být buď odborné posouzení technického stavu podle přílohy I (jejíž přesné požadavky se ještě řeší), nebo platné osvědčení o technické způsobilosti vozidla.“
Co to pro nás znamená?
Pro majitele staršího auta (třeba 10 až 20 let starého), který ho chce prodat jako použité (nikoli odevzdat do šrotu), se nová pravidla EU (dohoda z prosince 2025, finálně schválená v únoru 2026) pro běžného soukromého prodejce příliš nemění, alespoň ne hned a ne plošně. Hlavní změna je v tom, že se zavádí jasnější kritéria, kdy už auto přestává být považováno za použité vozidlo a stává se odpadem (end-of-life vehicle). Pokud vaše starší auto stále jezdí, má platnou STK, není na něm aktuálně hlášená totální škoda a splňuje podmínky silniční způsobilosti, můžete ho normálně prodat soukromě dál. Pravidla se zaměřují hlavně na profesionální prodejce, tedy autobazary a dealery, u kterých je povinností mnohem víc.
Pokud má auto platnou technickou, bohatě to stačí a nic se pro vás nemění. Regulace dopadne především na online prodej a překupníky.
Většina běžných prodejů (osobně, s fyzickým předáním klíčů a auta) nevyžaduje žádnou extra dokumentaci navíc. Dokumentaci (například potvrzení, že auto není ELV nebo platnou STK) musíte dodat jen v těch případech, kdy bylo auto pojišťovnou označeno jako totální ekonomická škoda, nebo když prodej probíhá výhradně online bez osobního předání vozidla mezi prodávajícím a kupujícím. To má prý zabránit tomu, aby se auta „ztrácela“ z evidence a končila nelegálně v zahraničí nebo byla neoficiálně likvidována.
Je tu ale ještě jedna důležitá věc pro starší auta. Po 5 letech od vstupu nařízení v platnost (tedy přibližně od roku 2030 až 2033) se zakáže exportovat vozidla, která nejsou silničně způsobilá (nemají platnou STK, jsou nepojízdná, silně znečišťující…) do zemí mimo EU. Pokud ale své starší auto prodáváte v rámci EU (třeba do sousední země nebo českému kupci), toto omezení vás přímo neovlivní. Platí hlavně pro nelegální exporty „špatných“ aut do Afriky či východní Evropy mimo EU. Pokud byste ale chtěli prodat auto, které už je na hraně (neprojde STK), může být těžší najít kupce v EU. Celkově tedy pro běžného majitele staršího auta, který ho chce prodat normálně a legálně v ČR nebo v EU, žádné velké nové povinnosti hned teď (nařízení se začne uplatňovat postupně, plně až za dva roky od vstupu v platnost) navíc nevznikají. Hlavní riziko je, aby auto nesplňovalo kritéria ELV (end-of-life vehicle). Pokud se jedná o ELV, nesmí se prodat jako použité, ale musí jít do autorizované likvidace.
Nejjednodušší zůstává prodat auto osobně s předáním, pak se vás extra „papíry“ netýkají. Pokud plánujete prodej brzy, stačí dodržovat stávající české předpisy. Nová evropská pravidla na vás dolehnou hlavně nepřímo přes autobazary a trh s ojetinami. Jenže ani pro zavedené autobazary se tak jako tak nic významného nemění.
„Pro velké prodejce to neznamená žádnou změnu v procesech, a to jak při výkupu vozu, tak jeho následném prodeji,“ říká Filip Kučera, ředitel marketingu Auto ESA. „Nová pravidla EU v podstatě potvrzují standardy, které profesionální prodejci uplatňují už dnes. Pro zákazníka je to jasný signál, že nákup u velkého certifikovaného prodejce je výrazně bezpečnější než neformální prodej bez záruk. Z pohledu koncových zákazníků tak jde o logický krok. Trh s ojetými vozy se tím výrazně pročistí a zmizí velká část rizik spojených s nákupem aut bez jasné historie nebo v nevyhovujícím technickém stavu,“ doplňuje Kučera.
Kdo rozhodne o tom, kdy je auto „ELV“?
Určitě vás už napadlo, že nejpodivnější je ta formulace ELV, tedy vozidlo na konci životnosti. A na ni navázané, že se jedná například o vozy, které pojišťovna označí jako totální škodu. Jenže to se dnes může týkat i relativně moderních aut. A u nich možná dokonce častěji než u těch starších a technicky jednodušších.
Označila pojišťovna po nehodě auto jako „totálku“? Tak to už můžete mít problém. Může být potřeba doložit, že auto lze opravit tak, aby bylo stále bezpečné a funkční. Snad ale bude stačit, když bude mít opravené auto platnou STK.
Do hry mohou vstupovat i jiné kalkulace a praktiky v různých zemích, neboť rozdíly v nákladech na opravy mezi zeměmi EU mohou vést k tomu, že pojišťovna v Německu označí auto za totální škodu kvůli vysokým cenám práce a dílů, zatímco v Česku, Polsku nebo Maďarsku by se stále dalo ekonomicky opravit a vrátit na silnice. Nová regulace EU to ale ošetřuje tím, že přesně definuje, co je „end-of-life vehicle“, a zaměřuje se na technickou neopravitelnost, ne na ekonomické faktory. Příklad - vozidlo je považováno za ELV jen tehdy, když je „totálně neopravitelné“ z technického hlediska, například když je struktura tak poškozená, že ho nelze bezpečně opravit, nebo když chybí klíčové díly a nelze ho vrátit do provozu. To odpovídá tomu, co se nazývá „technical total loss“ (TTL). Naopak „economic total loss“ (ETL), kde je oprava možná, ale příliš drahá v dané zemi, není automaticky ELV.
Regulace explicitně odlišuje tyto případy, aby se zabránilo předčasné likvidaci vozidel, která se dají ještě použít. To znamená, že bourané auto z Německa, které je tam označeno jako ETL, se může legálně prodat nebo exportovat do Česka, kde se opraví levněji, pokud splňuje bezpečnostní standardy (třeba projde STK). Také bude možné auto nechat posoudit znaleckým posudkem. Rozdíly v nákladech na opravy nebo pojistných rozhodnutích v jednotlivých zemích regulace přímo neupravuje. Neexistují žádná specifická ustanovení, která by harmonizovala pojistné praxe napříč EU. Pokud je auto označeno jako ETL v jedné zemi, ale technicky opravitelné, zůstává považováno za použité vozidlo a lze ho opravit nebo prodat dál.
Auto by tak nemělo končit ve šrotu jen kvůli lokálním cenám oprav. Pokud by pojišťovna v Německu auto označila jako TTL (technicky neopravitelné), pak ano, musí jít do autorizované likvidace. Ale pro ETL případy zůstává flexibilita, což je v souladu s názory pojistitelů, kteří argumentovali proti příliš široké definici ELV.
Mění se tedy vlastně něco?
Budete se divit, ale prozatím vlastně nic. Především se stále čeká na finální znění předpisu, a navíc bude několik let trvat, než se začne naplno uplatňovat. Pro běžné prodejce a kupce se ani tak nic zásadního nezmění, protože pokud kupujete nebo prodáváte ojeté auto s platnou STK, nemusí nikdo nic dokládat.
Regulace ale dopadne především na prodeje „totálek“ v zahraničí, které se tam nevyplatí opravovat. Dále se bude týkat hlavně online prodejů bez osobního předání auta. Starosti tak reálně přejdou především na firmy a lidi obchodující s auty. Pro běžného kupce, který jde pro ojeté auto do bazaru nebo ho hledá na internetu (a pak se jede na auto fyzicky podívat), by se nic zásadního změnit nemělo.
Autor: Dalibor Žák
Zdroj: garaz.cz