1227
Výsledkem mají být bezpečnější vozy, jenže zároveň také složitější technika a vyšší výrobní náklady.
Bezpečnostní elektroniky bude v autech dál přibývat
Evropská unie postupně zpřísňuje požadavky na bezpečnost nových automobilů. Technologie, které byly ještě před několika lety vyhrazené především dražším modelům nebo příplatkové výbavě, se postupně stávají standardem.
Výrobci tak musí počítat s dalšími senzory, kamerami, výkonnější elektronikou i složitějším softwarem. Nejde přitom pouze o luxusní automobily. Nové požadavky se dotýkají také městských a cenově dostupnějších vozů.
Právě u nich mohou být dodatečné náklady nejcitelnější. Pokud automobil stojí několik milionů korun, představuje další elektronika relativně malou část jeho ceny. U základního městského modelu však mohou stejné technologie znamenat podstatně výraznější procentuální zdražení.
Některé odhady pracují s tím, že souhrn nových technických požadavků může zvýšit výrobní náklady vozu přibližně o desítky tisíc korun. Zmiňují se částky zhruba od 39 000 do 65 000 korun. Kolik se skutečně promítne do konečného ceníku, ovšem záleží na konkrétním výrobci, modelu a technickém řešení.
Levná auta už zdražila výrazně
Samotné evropské předpisy samozřejmě nejsou jediným důvodem, proč ceny nových vozů rostou. Automobilový průmysl se v posledních letech potýkal s vysokou inflací, dražšími energiemi, problémy v dodavatelských řetězcích i nedostatkem polovodičů.
Současně automobilky investují obrovské částky do elektrifikace, nových platforem, baterií a vývoje softwaru. Část těchto nákladů se následně promítá také do cen automobilů se spalovacími motory.
Výsledkem je prakticky vymizení skutečně levných nových aut. Ještě před několika lety bylo možné vybírat z celé řady modelů v cenových hladinách okolo 300 000 korun. Dnes je podobná nabídka výrazně omezenější.
Další povinné bezpečnostní technologie mohou tento trend ještě podpořit.
Přísnější ochrana chodců ovlivní také konstrukci auta
Jedna ze změn se týká ochrany zranitelných účastníků silničního provozu, především chodců a cyklistů. Výrobci musí při konstrukci přední části automobilu stále více řešit prostor, do kterého může při střetu narazit hlava člověka. V praxi to znamená například dostatečnou vzdálenost mezi povrchem kapoty a tvrdými konstrukčními prvky ukrytými pod ní.
Takový požadavek může ovlivnit tvar kapoty, její výšku i celkovou architekturu přední části vozu. Konstruktéři se přitom musí vypořádat s několika protichůdnými požadavky. Auto má nabídnout dobrou ochranu chodců, nízký aerodynamický odpor, dostatek prostoru pro techniku a zároveň splnit požadavky na design.
Pokud větší bezpečnostní rezervy povedou k vyšší nebo mohutnější přední části, může být složitější dosáhnout ideální aerodynamiky. Ta přitom přímo ovlivňuje spotřebu paliva i energie.
Automatické brzdění musí poznat také chodce a cyklisty
Stále větší význam dostává autonomní nouzové brzdění. Zatímco starší systémy se soustředily hlavně na jiné automobily, modernější řešení dokáže pomocí kamer a dalších senzorů rozpoznávat také chodce nebo cyklisty.
Pokud elektronika vyhodnotí, že hrozí kolize a řidič nereaguje dostatečně rychle, může nejprve upozornit na nebezpečí a následně sama zahájit brzdění.
U řady současných modelů už podobná technika není ničím výjimečným. Rozdíl spočívá především v tom, že její používání se postupně rozšiřuje napříč celým trhem, včetně nejlevnějších automobilů.
Auto bude stále více sledovat jízdu v pruhu
Dalším důležitým bezpečnostním prvkem je upozornění na nechtěné opuštění jízdního pruhu.
Kamera zpravidla sleduje vodorovné dopravní značení a elektronika vyhodnocuje, zda automobil neopouští svůj pruh bez použití směrového světla.
Podle konstrukce automobilu může systém řidiče upozornit zvukem nebo vibracemi. Pokročilejší řešení dokáže zároveň zasáhnout do řízení a pomoci vůz vrátit zpět do bezpečného směru.
Výrobci přitom musí podobné funkce přizpůsobovat také automobilům s technikou, u které bylo jejich zavedení v minulosti komplikovanější.
Hlídání rychlosti patří mezi nejméně oblíbené asistenty
Velkou pozornost řidičů získal inteligentní asistent rychlosti. Jeho úkolem je rozpoznávat aktuální rychlostní limit a upozornit motoristu ve chvíli, kdy jej překročí. Informace může získávat z kamer sledujících dopravní značky a současně z mapových podkladů.
Právě tento systém patří mezi funkce, které řidiči často kritizují. Elektronika může reagovat i na malé překročení rychlosti a někdy nesprávně vyhodnotí značku, která se daného jízdního pruhu vůbec netýká. Výsledkem pak může být opakované zvukové upozornění.
Možnost některá upozornění vypnout zůstává důležitá, po dalším nastartování automobilu se však mohou v závislosti na provedení znovu aktivovat.
Auto začíná kontrolovat také samotného řidiče
Vedle okolního provozu se stále více sleduje také kondice člověka za volantem. Systémy monitorování únavy mohou vyhodnocovat například drobné korekce řízení, délku jízdy, pohyb auta v pruhu nebo způsob práce s volantem.
Pokročilejší automobily používají kameru namířenou přímo na řidiče. Ta dokáže sledovat jeho obličej, směr pohledu nebo pohyb očí a určit, zda se skutečně věnuje řízení.
Takové řešení může být přesnější než jednoduché vyhodnocování pohybu volantu, zároveň ale znamená další kameru, elektroniku a software.
Každý další senzor něco stojí
Pro výrobce není problémem pouze cena samotné kamery nebo radaru. Nový bezpečnostní systém musí být propojený s další elektronikou automobilu. Potřebuje kabeláž, řídicí jednotky a software. Automobilka jej musí naprogramovat, otestovat v různých provozních podmínkách a následně celý vůz homologovat. Výraznou část nákladů proto tvoří vývoj.
Stejná technologie navíc nemůže být vždy jednoduše přenesena z drahého SUV do malého městského auta. Každý model má jinou karoserii, jiné umístění senzorů a jinou elektronickou architekturu.
I relativně nenápadná legislativní změna tak může pro automobilku znamenat výrazně větší technický zásah, než by se na první pohled zdálo.
Přichází také modernější eCall
Proměnou prochází rovněž systém automatického tísňového volání. Novější generace eCall počítá s využíváním moderních mobilních sítí včetně LTE a 5G. Cílem je zajistit spolehlivější komunikaci v době, kdy se starší mobilní technologie v jednotlivých evropských zemích postupně utlumují. Základní princip zůstává stejný.
Při vážné dopravní nehodě může automobil automaticky kontaktovat tísňovou linku 112 a předat důležité údaje. Mezi ně patří například poloha automobilu nebo informace potřebné k rychlejšímu vyslání záchranných složek. Řidič může systém aktivovat také ručně pomocí tlačítka SOS.
Smyslem je především zkrácení doby mezi nehodou a příjezdem pomoci. To může být zásadní zejména při haváriích mimo města nebo v situacích, kdy posádka není schopna sama zavolat záchrannou službu.
Současná auta kvůli tomu předělávat nemusíte
Nová pravidla neznamenají, že by majitelé starších vozidel museli zpětně instalovat kamery, radary nebo další asistenty.
Požadavky se vztahují na nová vozidla podle příslušných termínů homologace a registrace.
Člověk, který už automobil vlastní, tedy nemusí očekávat povinnou návštěvu servisu kvůli dodatečné montáži bezpečnostní elektroniky. Dopad změn pocítí hlavně zájemci o nové vozy a samotné automobilky.
Španělsko zároveň mění pravidla pro nouzové označení auta
Rok 2026 přinesl změny také mimo samotnou konstrukci automobilů. Ve Španělsku od ledna začala platit povinnost používat místo klasického výstražného trojúhelníku připojené výstražné zařízení V16.
Maják se umístí na střechu vozidla a řidič kvůli tomu nemusí při poruše vystupovat do vozovky, což má být bezpečnější například na dálnicích.
Schválená zařízení zároveň dokážou odesílat informaci o poloze odstaveného vozidla do systému dopravních úřadů.
Oproti obyčejnému trojúhelníku jde samozřejmě o technicky složitější řešení. Klasický trojúhelník nepotřebuje baterii, mobilní síť ani elektroniku, zatímco moderní maják se bez těchto prvků neobejde.
Nová auta budou bezpečnější, jednoduchost ale mizí
Vývoj evropských bezpečnostních pravidel má zřetelný směr. Automobil má stále více chyb řidiče rozpoznat ještě předtím, než skončí nehodou.
Automatické brzdění může zabránit střetu s chodcem. Hlídání jízdního pruhu může upozornit unaveného motoristu. Monitoring pozornosti zase může odhalit okamžik, kdy se řidič přestává soustředit na provoz.Z bezpečnostního hlediska mají podobné technologie svůj význam.
Pro zákazníka však existuje také druhá strana celé věci. Auto obsahuje více elektroniky, složitější software a větší množství komponentů, které musí někdo zaplatit.
Současně přibývají zvuková upozornění a zásahy asistenčních systémů, které mohou být při běžném řízení někdy až příliš aktivní.
Kdo tedy očekává návrat jednoduchých nových aut bez kamer, radarů a neustálého dohledu elektroniky, pravděpodobně se ho nedočká. Evropská auta se vydávají přesně opačným směrem. Budou stále více hlídat okolí i člověka za volantem. A část této technologické výbavy zákazník nakonec nevyhnutelně zaplatí v pořizovací ceně.
Autor: Votěch Koval