1227
Nejde přitom o to, že by radar vysokou rychlost nedokázal změřit. Problém nastává až ve chvíli, kdy má systém zjistit, komu vlastně přestupek patří.
Některé automatické radary totiž pořizují snímky pouze zepředu. U automobilu je to dostatečné, protože registrační značku má na přední i zadní části. Motocykly však přední registrační značku standardně nemají. Výsledkem tak může být fotografie motocyklu jedoucího výrazně nad povoleným limitem, na které ovšem chybí údaj umožňující automatickou identifikaci konkrétního stroje.
Rychlost radar změří bez problémů
Samotné měření přitom slabým místem není. Moderní zařízení si poradí s motocyklem jedoucím rychlostí 100, 160 nebo třeba 180 km/h stejně jako s automobilem. Radar zaznamená rychlost a kamera pořídí snímek. Potíž přichází až následně při zpracování přestupku.
Pokud systém spoléhá výhradně na přední registrační značku, nemá u motocyklu co přečíst. Automatické rozpoznávání tak nemusí být schopné přiřadit zaznamenaný přestupek ke konkrétnímu vozidlu a jeho provozovateli.
Na tuto slabinu v minulosti upozorňovala také Evropská rada pro bezpečnost dopravy. Motocykly bez předních registračních značek totiž mohou pro systémy fotografující výhradně zepředu zůstat prakticky anonymní.
Problém řeší například Polsko
Výrazně se o této problematice mluví v Polsku, kde automatické měření rychlosti využívá množství zařízení fotografujících provoz právě z přední strany. U osobních a užitkových automobilů taková konstrukce nepředstavuje zásadní komplikaci. Přední registrační značka umožní systémům identifikovat vozidlo a následně zahájit standardní proces řešení přestupku.
U motocyklu ale může kamera zachytit pouze jeho přední část a samotného jezdce. Pokud není k dispozici jiný způsob identifikace, chybí informace potřebná k automatickému rozeslání pokuty.
Motocyklista tak může například projet kolem radaru rychlostí 160 km/h a zařízení překročení limitu správně zaznamená. To ale ještě samo o sobě nemusí znamenat, že automatický systém dokáže přestupek spojit s konkrétním motocyklem.
Slabé místo se může projevit i u úsekového měření
Podobná komplikace se netýká pouze klasických radarů měřících okamžitou rychlost. Objevit se může také u úsekového měření. To funguje jinak než běžný radar. První kamera zaznamená vozidlo na začátku kontrolovaného úseku, druhá na jeho konci a systém následně podle času průjezdu a známé vzdálenosti vypočítá průměrnou rychlost. Ani zde však nestačí pouze vědět, jak rychle vozidlo jelo. Oba záznamy musí být spolehlivě přiřazeny ke stejnému stroji.
Pokud je identifikace založena pouze na přední registrační značce, dostává se systém u motocyklů do stejného problému jako klasický radar. Motocykl může kontrolovaným úsekem projet příliš rychle, kamery mohou jeho průjezd zaznamenat, ale automatické přiřazení přestupku nemusí být možné.
Stačí změnit směr fotografování
Technické řešení přitom existuje a není nijak složité. Radar nebo kamerový systém může motocykl fotografovat také zezadu, kde už registrační značka nechybí. Právě tímto směrem se některé země postupně vydávají. V Polsku se již objevují zařízení, která dokážou zaznamenat vozidlo zepředu i zezadu. Díky tomu lze identifikovat také motocykly.
Dvě taková zařízení byla v rámci pilotního provozu nasazena ve Varšavě v ulicích Modlińska a Radzymińska. Výsledky ukázaly, že motocyklisté rozhodně nepatří mezi skupiny, které by rychlostní limity překračovaly výjimečně.
Na ulici Modlińska systém během sledovaného období zaznamenal 13 přestupků motocyklistů, na Radzymińské jich bylo dalších 18. Zajímavé bylo také porovnání míry překročení povolené rychlosti. Zatímco u automobilů činilo průměrné překročení limitu 25 km/h, u motocyklů dosahovalo 31 km/h.
Některé země už zadní snímání používají
Zařízení fotografující vozidla zezadu nejsou žádnou technologickou novinkou. V Evropě je využívá například také Rakousko, i když ani tam nejsou všechny radary stejné a část z nich stále pořizuje záznam pouze z přední strany.
Právě rozdílná technická řešení jednotlivých měřicích míst znamenají, že nelze jednoduše říct, že motocyklista automatickému radaru vždy unikne. Záleží na konkrétním typu zařízení, směru snímání i způsobu, jakým daná země přestupek následně vyhodnocuje.
Motorkář rozhodně není beztrestný
Popsaná slabina automatických radarů samozřejmě neznamená, že motocyklisté mohou rychlostní limity ignorovat. Policie může rychlost měřit ručním laserem nebo mobilním radarem a řidiče následně přímo zastavit. Stejně tak mohou být použity kamery fotografující zadní část vozidla nebo systémy kombinující několik různých záběrů.
Řidič motocyklu tedy nemá žádnou jistotu, že překročení rychlosti zůstane bez následků. Slabina se týká pouze určité části automatických zařízení, jejichž konstrukce původně počítala především s automobily vybavenými registrační značkou na obou koncích vozu.
Starší radary budou mizet postupně
Modernizace měřicích systémů dokáže tento problém prakticky odstranit, výměna velkého množství existujících radarů však nebude okamžitá.
Jednotlivé státy mají rozsáhlé sítě starších zařízení a jejich nahrazení modernější technikou může trvat dlouhou dobu. Do té doby budou vedle sebe fungovat systémy schopné motocykly spolehlivě identifikovat i takové, které s nimi mají problém.
Na některých místech tak může vzniknout zvláštní situace. Automobil i motocykl projedou stejným radarem stejnou rychlostí nad povoleným limitem, zařízení oba přestupky správně zaznamená, ale automatickou pokutu dostane pouze provozovatel auta. Rozhodující nebude rychlost samotná, ale to, zda kamera dokázala zachytit registrační značku vozidla.
Autor: Vojtěch Koval
Zdroj etsc.eu, autojournal.cz
Foto: Shutterstock