Silniční kontrola a fyzická prohlídka vozidla představují v českém právním řádu dva zcela odlišné úkony s odlišnými pravidly. Při běžném zastavení podle zákona o silničním provozu má hlídka právo zkontrolovat vaše doklady, technický stav auta nebo přítomnost povinné výbavy. Pokud po vás policista požaduje předložení lékárničky či výstražného trojúhelníku, otevíráte kufr výhradně vy sami, požadovanou věc podáte a kufr opět zavřete.
Policista má plné právo prohlížet si interiér zvenčí přes sklo nebo si do auta posvítit baterkou. Nemá však žádné automatické oprávnění bez dalšího nahlížet do tašek, otevírat přihrádky nebo se sám přehrabovat v zavazadlovém prostoru. Ještě výraznější omezení platí pro strážníky městské a obecní policie. Ti sice mohou kontrolovat doklady a řešit dopravní přestupky, ale oprávnění k samotné prohlídce vozidla ze zákona nemají nikdy.
Past jménem dobrovolný souhlas
Klíčovým momentem celé situace bývá způsob, jakým policista svou žádost formuluje. Když zazní věta typu „Můžeme nahlédnout do kufru?“ nebo „Ukážete mi, co tam máte?“, nejedná se o právně vymahatelný příkaz, ale o neformální prosbu o dobrovolný souhlas. Pokud v tu chvíli přikývnete nebo kufr bez slova otevřete, dáváte tím policistovi zelenou k nahlédnutí, ze kterého se už později těžko brání.
Pokud si však nepřejete, aby vám policie auto prohledávala, stačí klidně a slušně odpovídat, že s prohlídkou nesouhlasíte a nevidíte k ní zákonný důvod. Bez existence konkrétního právního titulu v tu chvíli musí policista od svého záměru upustit a nechat vás pokračovat v jízdě.
Co znamená důvodné podezření?
Aby mohl státní policista provést vynucenou prohlídku podle zákona o Policii ČR i přes váš výslovný nesouhlas, musí mít k dispozici takzvané důvodné podezření. To však v žádném případě nemůže být založeno na pouhém dojmu, že působíte nervózně, vyhýbáte se pohledu nebo řídíte starší či nápadné auto. Důvodné podezření musí vždy vycházet z objektivně přezkoumatelných faktů.
Typicky jde o situaci, kdy policista přes sklo vidí na sedadle zbraň, nářadí k vloupání nebo podezřelé látky, případně z auta ucítí zápach marihuany. Důvodem k prohlídce bývá také pozitivní test řidiče na drogy, označení auta služebním psem nebo shoda s databází odcizených vozidel.
Oprávněný zásah nastává i ve chvíli, kdy v oblasti probíhá aktivní pátrací akce po pachateli trestného činu nebo hledané osobě – například při mimořádných opatřeních po útěku vězně, kdy hlídky cíleně prověřují kufry aut v okolí.
Když policie přitvrdí
Pokud policista sdělí konkrétní důvod a přejde k oficiální výzvě jménem zákona, situace mění právní charakter. V takové chvíli již nemáte právo úkonu fyzicky bránit. Jakýkoliv odpor, zamykání auta či stavění se do cesty by bylo posouzeno jako přestupek neuposlechnutí výzvy úřední osoby s hrozbou pokuty nebo použití donucovacích prostředků.
Pokud s prohledáváním auta nesouhlasíte, nejlépe poslouží věcná a klidná komunikace. Stačí policistovi slušně sdělit, že k prohlídce nedáváte dobrovolný souhlas, a zeptat se na konkrétní důvod. Pokud hlídka přesto trvá na svém a přejde k oficiální výzvě jménem zákona, dejte bez zbytečného konfliktu jasně najevo, že se úkonu podrobujete pouze na základě přímého pokynu.
Průběh celého úkonu si můžete natáčet na mobilní telefon, což zákon uznává jako formu veřejné kontroly. Po dokončení prohlídky se může hodit požádat o vyhotovení protokolu. Pokud se v autě nic nenajde a k zásahu neexistoval reálný zákonný důvod, protokol s videozáznamem může posloužit jako podklad pro stížnost u vnitřní kontroly policie, případně správní žalobu či požadavek na odškodnění za způsobenou újmu.
Autor: Jan Faltýsek
Zdroje: Trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb.), Zákon o Policii ČR (č. 273/2008 Sb.), Zákon o silničním provozu (č. 361/2000 Sb.), auto.cz
1227