1227
Řada majitelů moderních aut totiž vůbec netuší, že jejich vůz překračuje povolené limity, protože klíčový údaj v technickém průkazu nenajdou. Podívejte se, jakých kritických chyb se Češi za volantem dopouštějí nejčastěji.
V prvé řadě je potřeba zmínit, že nemluvíme o kolonách, které vzniknou za nehodou nebo kvůli práci na silnici. I když i tam často záleží na chování řidičů. Faktem prostě je, že řada kolon je chybou nás samotných, tedy řidičů. Řeč je především o těch kolonách, které jako by neměly zjevnou příčinu. Jenže ona tam většinou je. Hledejme ji v nedodržování bezpečné vzdálenosti, bezdůvodné jízdě v prostředním nebo levém pruhu, nevěnování se řízení nebo ve špatném zipování. A to jsou nešvary, které jsou vidět jak na dálnicích, tak ve městech.
Stačí malé zpomalení a problém je na světě
Portál Bezpečné cesty vysvětluje, že už při malém zpomalení jednoho auta další vůz zpomalí o něco víc, následující ještě výrazněji a řetězovým efektem se nakonec auta zastaví a vytvoří kolonu. To vše většinou kvůli nedostatečné bezpečné vzdálenosti a nepozornosti. Příkladem může být nastavování navigace nebo rádia, používání telefonu, komunikace s pasažéry na zadních sedadlech, například s dětmi, změna počasí nebo neznalost trasy, která vede k nečekanému brzdění nebo přejíždění mezi pruhy. Všechny tyto aktivity podle portálu přispívají ke vzniku kolon.
Pruh vedle nemusí jet rychleji
A další nešvar? To, že si někteří řidiči myslí, že vedlejší jízdní pruh určitě jede rychleji. Anebo nesmyslně neplynulá a někdy až nebezpečná jízda ve zúžení.
Přitom je to hlavně o předvídavosti a chování. Paradoxně právě v takových místech platí známé latinské rčení festina lente, tedy spěchej pomalu. V prvé řadě jde o plynulost. Řidič, který spěchá, kličkuje a snaží se ostatní za každou cenu předjet, vyvolává rizikové situace. Ostatní kvůli němu zbytečně brzdí a to vede k dalšímu zpomalování celé kolony. Druhým extrémem jsou řidiči, kteří se v úzkém prostoru necítí bezpečně a jedou přehnaně pomalu, jak už dříve vysvětlila mluvčí TSK Praha Barbora Lišková.
Ach, to zipování
Někteří už zipovat umí, jiní jim to ale kazí svou neomaleností a hrubostí. Základní pravidlo říká, že při souběžné jízdě mají řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu umožnit řidičům vozidel přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžný, zařadit se tak, aby se vozidla řadila střídavě po jednom do průběžného pruhu.
Zjednodušeně řečeno platí, že tam, kde jeden pruh končí, se řadíme střídavě. Jako první jede ten, kdo je v pokračujícím pruhu, potom ten z pruhu, který končí, pak opět řidič z průběžného pruhu a tak stále dokola, dokud se provoz nezklidní. Tak kde je problém?
Problém je často v nás
Podle portálu Bezpečné cesty je problém hlavně v tom, že se neumíme správně řadit a často ani nevíme, kde to máme udělat. Jedni se řadí příliš brzy, druzí jedou až na samotný konec pruhu. Každý si přitom myslí, že právě jeho chování je správné, jenže mnozí se pletou. A někteří se navíc snaží ostatní vychovávat. Typickým příkladem bývají řidiči kamionů, kteří zablokují oba pruhy souběžným popojížděním daleko před samotným zúžením.
Pozor na šířku vozidla
Do pruhu s omezenou šířkou nesmí vjet vozidlo, které je v danou chvíli širší než uvedený rozměr. A pozor, to znamená šířku vozidla včetně zrcátek. V dokladech tuto hodnotu většinou nenajdeme, protože tam bývá uvedena šířka bez zrcátek. Vyplatí se proto skutečnou šířku auta včetně zrcátek zjistit.
Do pruhu o šířce 220 centimetrů nesmí například větší dodávky, jako jsou VW Transporter, Ford Transit a další podobné vozy, ale také řada SUV.
Připomínáme, že jakékoliv přibrzdění vyvolá řetězovou reakci. Jeden řidič přibrzdí, druhý o něco víc a další už zastavuje. Než se znovu rozjede, zastaví za ním další řidiči a kolona narůstá. Říká se tomu plovoucí kolona a často vzniká i na místech, kde ji vůbec nečekáme.
Přitom stačí věnovat se jízdě, nezmatkovat, předvídat a na řadě míst nekoukat, co se děje okolo, ale skutečně se soustředit na řízení.
Bezpečný odstup se měří časem
V úzkém prostoru nemáme prakticky žádné místo pro manévrování. Proto je nezbytná dostatečná bezpečná vzdálenost. Ta se neudává v metrech, ale v čase. Je přímo úměrná rychlosti, jakou jedeme. Obvykle se doporučuje odstup od vozidla před námi minimálně dvě sekundy. V tomto údaji je započtena i reakční doba řidiče a prodleva brzd. V úzkém prostoru bychom měli jednu sekundu přidat. Stejně tak při zhoršeném počasí, například za deště, připomínají specialisté z portálu Bezpečné cesty.
Autor: Ondřej Daňa
Zdroj: Bezpečné cesty, Besip, TSK Praha
Foto: Shutterstock