1227
Moderní auta přetékají elektronikou a různými prvky, které jsou mnohdy zcela zbytečné. Tentokrát úplně nemyslím jízdní a bezpečnostní asistenty, jejichž implementaci mají na svědomí spíše politici, ale zkrátka doplňky, bez kterých se úplně v pohodě obejdete. Často je totiž využijete jen párkrát za život, případně jdou nahradit mnohem levnější variantou.
Vzhledem k tomu, že nám v redakci rukama ročně v rámci klasických testů a mezinárodních prezentací projde několik stovek aut, dokážeme vyfiltrovat věci, jež bychom s klidným srdcem mohli postrádat.
Střešní/panoramatické okno
Tenhle prvek je u většiny nových automobilů za příplatek, Škoda Enyaq Coupé má ovšem panoramatickou střechu v základu. Ta se bohužel neumí „zneprůhlednit“, jako tomu je u taktéž elektrických modelů Renault Scenic E-Tech EV a Volkswagen ID.7, částečně zakrýt ji můžete pouze továrním clonou, což ale není stoprocentní.
Ačkoliv střešní okno či panoramatická střecha představují příjemně oživení a provzdušnění interiéru, znamenají také zvýšení těžiště vozu, snížení vnitřní výšky a obvykle i tuhosti karoserie. Na rozbitých cestách se proto mohou od prosklení ozývat pazvuky. A v případě poškození představuje výměna skla nemalý náklad.
V případě pevného prosklení navíc ani nedostanete pocit větru ve vlasech, který by zážitek přiblížil jízdě v kabrioletu. Osobně bych tudíž bez tohoto prvku dokázal v klidu žít.
Integrovaná navigace
Někteří výrobci nabízejí integrovanou navigaci bez příplatku i u levnějších modelů, jiní si za tuhle vymoženost nechávají tvrdě zaplatit. Přitom drtivá většina aut dnes disponuje bezdrátovým rozhraním Apple CarPlay a Android Auto. Výjimkou jsou třeba Hyundai s Kiou, které přenos bez kabelů podporují až u nejnovějších vydání svých multimédií (v případě Hyundaie se jedná například o Ioniq 5 N, aktuální generaci crossoveru Kona či nedávno představený facelift SUV Tuscon).
Vestavěné mapové podklady tedy můžete nahradit aplikacemi třetích stran. Zapotřebí je pouze středový displej, chytrý telefon, daná „apka“ a dostatek mobilních dat, ideálně i v zahraničí.
Elektrické ovládání sedadel
V dražších autech se mu mnohdy nevyhnete. A pokud se páruje s pamětí polohy, dává smysl, zvlášť když se za volantem střídá více řidičů. Pokud ale za volantem sedíte pouze vy a polohu si táhlem, pákou, kolečkem a dalšími mechanickými pomůckami dokážete nastavit napoprvé, asi vám elektromotor pod sedadlem bude k ničemu.
Ten totiž spolu s celým mechanismem v mnoha případech zvyšuje polohu za volantem, navíc sám o sobě něco váží. A pravděpodobnost, že se s ním v průběhu času něco stane, je větší než u jednoduššího manuálního nastavování, s kterým stejného výsledku dosáhnete kolikrát i rychleji.
Elektrické dovírání a zavírání dveří
Představa samočinného dovírání je obzvlášť opojná v situaci, kdy vaše drahá polovička už po stoosmdesáté sedmé práskne dveřmi, jako kdyby zavírala těžká vrata do stodoly. Tzv. soft close, který pomocí elektromotoru dokáže dveře dovřít i bez pomoci člověka, známe především z prémiových a luxusních aut.
V rámci příplatků se jedná o docela levnou záležitost s cenou v řádu nízkých desítek tisíc korun. U nového auta je to příjemný doplněk, jakmile ale narazíte na patnáctiletou ojetinu, už bych se před tímto doplňkem měl na pozoru.
Podobně jako u elektrického ovládání sedadel se totiž může stát, že se „soft close“ časem poroučí, což znamená zbytečné servisní náklady.
Totéž platí také o elektricky ovládaném otevírání a zavírání dveří, které najdeme nejen ve vozech Rolls-Royce, ale také třeba v novém BMW 7. V jeho případě stačí po usednutí na řidičovo a spolujezdcovo sedadlo zmáčknout piktogram na palubní desce a nechat práci na elektromotorech. V případě mnichovského sedanu za tuhle vymoženost dáte nemalých 40.638 Kč. Přitom se v praxi obejdete bez ní.
Autor: Ondřej Šámal
Zdroj: auto.cz