1227
Evropská unie chce udělat jasnější čáru mezi běžnou ojetinou a autem, které už ve skutečnosti patří na vrakoviště. Nová pravidla začnou platit od září 2028 a v některých případech mohou další prodej auta úplně znemožnit. O stáří vozu přitom vůbec nepůjde.
Už za dva roky
Když dnes prodáváte dvacet let staré auto, nikdo automaticky nepředpokládá, že patří do šrotu. Pokud je pojízdné, projde technickou a pořád se dá bezpečně používat, je to zkrátka starší ojetina. Evropská unie na tom nic měnit nechce. Zaměřuje se na úplně jinou skupinu vozidel – na auta, která se jako ojetiny pouze tváří, přestože už jsou ve skutečnosti vraky.
Právě to má od 1. září 2028 řešit nové evropské nařízení. To mnohem přesněji stanoví, kdy je automobil ještě možné opravit, prodat nebo vyvézt a kdy už dostane status takzvaného vozidla s ukončenou životností. V českém prostředí se dá jednoduše říct, že z něj bude oficiálně autovrak.
Nerozhoduje věk, ale reálný stav
Rozhodně tedy neplatí, že by Brusel zakázal prodej aut starších patnácti, dvaceti nebo třiceti let. Žádná pevná věková hranice v nových pravidlech není. Stejně tak se nebude řešit počet kilometrů na tachometru. Podstatný bude skutečný stav.
Poměrně jasno je například u auta rozřezaného na části, vozu se zcela vyhořelým interiérem nebo motorovým prostorem či automobilu, který byl zatopený až nad přístrojovou desku. Stejně dopadnou auta s neopravitelně poškozenými důležitými nosnými nebo bezpečnostními částmi. Mezi vozidla s ukončenou životností může spadnout také automobil, který odborné posouzení označí za technickou totální škodu.
Mnohem zajímavější situace nastane u vozů, jejichž stav není na první pohled tak jednoznačný. Typickým příkladem může být několik let odstavené nepojízdné auto nebo silně havarovaný vůz, u kterého majitel stále tvrdí, že ho jednou opraví.
V takovém případě může přijít ke slovu nezávislý automobilový odborník. Pokud následně majitel vůz do pěti let neopraví a nedoloží jeho technickou způsobilost, může se z něj podle nových pravidel stát vozidlo s ukončenou životností. A tím se situace zásadně mění.
Takové auto už totiž nepůjde jednoduše poslat dál jako levnou ojetinu nebo projekt k opravě.
Největší změny čekají autobazary a obchodníky
Evropské úřady chtějí novými pravidly především zabránit tomu, aby se těžce poškozená nebo prakticky neopravitelná auta vydávala za běžné ojetiny. Část podobných vozů dnes navíc míří mimo Evropskou unii, kde jejich další osud nebývá vždy úplně průhledný.
Nejvíce administrativy proto čeká autobazary, obchodníky s ojetými vozy, aukční společnosti a vývozce. Při převodu budou muset být schopni doložit, že prodávaný automobil není vozidlem s ukončenou životností.
Pomoci může platný doklad o technické způsobilosti, případně odborný posudek. Pro člověka, který jednou za několik let prodává svoje vlastní auto, by ale nové nařízení nemělo znamenat, že před každým inzerátem poběží za znalcem. U normálně provozovaného auta s platnou technickou kontrolou se při běžném osobním prodeji nic zásadního měnit nemá.
Přísnější režim může nastat například u automobilu, který pojišťovna v minulosti označila za ekonomickou totální škodu. Doklady budou potřeba také u některých prodejů kompletně vyřízených přes internet, při nichž se automobil fyzicky nepředává mezi prodávajícím a kupujícím ani jejich zástupci.
A pokud úřady získají podezření, že se někdo snaží prodat autovrak jako normální ojetinu, budou moci chtít důkaz o technickém stavu vozidla.
Co dostane nálepku vraku, už se neprodá
Nebude ho možné prodat jako běžnou ojetinu ani vyvézt mimo Evropskou unii. Vůz bude muset zamířit do zařízení určeného k jeho zpracování a recyklaci.
Právě tím chce EU omezit obchod s vozy, které mají za sebou těžké nehody, požáry nebo povodně, ale přesto se znovu objeví na trhu. Samotná oprava silně poškozeného automobilu přitom zakázaná nebude. Rozhodující je, jestli lze vůz podle stanovených pravidel ještě skutečně a bezpečně zachránit.
Veteráni mají vlastní pravidla
Počítá se dokonce i s identifikovatelnými součástkami potřebnými pro jejich opravy a zachování původního charakteru.
Nařízení navíc zná kategorii vozidel se zvláštním kulturním významem. Do ní se mohou dostat například mimořádně vzácné automobily, unikátní přestavby nebo individuálně postavené vozy. Jejich historickou či kulturní hodnotu však bude potřeba doložit a nechat úředně uznat.