Proč mají dnešní auta menší nádrže? Za vším nejsou jen emise

Zatímco první a druhá generace Škoda Octavia nabízely nádrž o objemu 55 litrů, současná čtvrtá generace si vystačí zhruba s 45 litry. Ještě výraznější rozdíl ukazuje třeba Honda Prelude. První tři generace měly nádrž o objemu 60 litrů, moderní hybridní nástupce má 40 litrovou.

Nabízí se přitom jednoduché vysvětlení: menší objem znamená méně paliva, tedy nižší hmotnost vozu. A protože hmotnost ovlivňuje spotřebu i emise CO₂, lehčí auto může v oficiálních měřeních vycházet o něco příznivěji.

Na této úvaze skutečně je kus pravdy. I dnes, v rámci metodiky WLTP, se totiž pracuje s hmotností vozu, která zahrnuje nejen samotné auto, ale i určité množství paliva – konkrétně se vychází z nádrže naplněné zhruba na 90 % její kapacity.

Větší nádrž tak skutečně může znamenat o něco horší výsledek při měření. V praxi však jde o velmi malé rozdíly, které jsou ve srovnání s jinými vlivy, jako je aerodynamika, typ pneumatik nebo nastavení motoru, spíše zanedbatelné.

Dnes už nepomohou triky

Zásadní změnu přinesl už přechod z dřívější metodiky NEDC na WLTP a nyní ji dále rozvíjí norma Euro 7. Moderní testování totiž mnohem více zohledňuje konkrétní konfiguraci vozu. Neexistuje už jedno univerzální číslo pro celý model, ale celé rozpětí hodnot podle výbavy, kol, převodovky nebo hmotnosti. Automobilky tak už méně využívají jednoduché optimalizace typu menší nádrže nebo vynechání rezervního kola.

Důležitější než samotná homologace je ale technický vývoj aut. Moderní spalovací motory jsou výrazně úspornější než ty před deseti nebo patnácti lety. Zatímco dříve nebyl problém jezdit za deset litrů na sto kilometrů, dnes se běžná auta pohybují kolem pěti až sedmi litrů. To znamená, že i s menší nádrží nabídnou stejný nebo dokonce delší dojezd než starší vozy s nádrží větší.

Ještě výrazněji se situace mění s nástupem hybridů a plug-in hybridů. Ty kombinují spalovací motor s baterií, která zabírá značnou část prostoru v podvozku. Konstrukční kompromis je nevyhnutelný: buď větší baterie, nebo větší nádrž. Vzhledem k tomu, že legislativa i zákazníci tlačí na elektrický dojezd, ustupuje právě palivová nádrž. Třeba nový Volkswagen Passat má nádrž na slušných 66 litrů, plug-in hybridní varianta si však musí vystačit se 45 litry.

Do hry vstupuje i samotná konstrukce karoserie. Současné vozy musí splňovat přísnější bezpečnostní požadavky, mají složitější zadní nápravy, více asistenčních systémů a často i větší vnitřní prostor. Nádrž už není jen jednoduchá „plechovka pod autem“, ale komponent, který musí zapadnout do komplikovaného celku. Menší objem tak často vychází jako nejefektivnější řešení.

Moderní návyky

A nakonec je tu i změna chování řidičů. Hustá síť čerpacích stanic a každodenní používání auta znamenají, že většina lidí stejně nejezdí „do sucha“. Výjimkou zůstávají například dálniční diesely nebo vozy určené pro dlouhé trasy, kde se naopak velké nádrže stále drží.

Ano, nižší hmotnost může v homologaci lehce pomoci, ale jde spíše o vedlejší efekt. Hlavní důvody dnes leží jinde: v efektivnějších motorech, elektrifikaci, konstrukčních omezeních i změně uživatelských návyků.

Mýtus o zmenšování kvůli emisním testům tak přežívá spíš jako zjednodušené vysvětlení složité reality. Zároveň se zdá, že samotný trend zmenšování palivových nádrží už naštěstí narazil na své limity.

Zajímavostí na závěr budiž Porsche 911. To má dnes nádrž o objemu 64 litrů. Zákazník si ale může zvolit i větší nádrž, pokud dává přednost maximálnímu dojezdu. Za příplatek pouhých 5175 Kč totiž automobilka nabízí 84litrovou variantu.

Autor: Jan Faltýsek

Zdroje: acea.auto, eur-lex.europa.eu, transportpolicy.net, iea.org, auto.cz