Rozblikáme Česko: Blikání v koloně. Kde dávat výstražné blinkry

Na naší redakční vespě jsme mnohokrát vyrazili i na delší cestu mimo obec. A zažili jsme, že se na silnici před námi něco stalo. Menší nehoda nebo tam třeba jen zajížděl do úzké brány kamion, a my museli prudce brzdit do kolony či kratší fronty. V tu chvíli nám na jinak velmi příjemném skútru chyběly výstražné blinkry. Na některých skútrech se dělají, na některých ne.

Právě v této situaci jsme si uvědomili, že blikat výstražnými se vyplatí. Dáte těm za vámi vědět, že se fakt prudce brzdí. Řidič, který se k vám blíží zezadu, vidí brzdová světla, ale nemusí si všimnout, že to není lehké přibrzdění, jako když dojedete vozidlo před sebou, ale prudké zpomalení či zastavení. V autě člověk hrábne rukou po tlačítku s trojúhelníkem a tím vyšle těm za sebou zprávu, že se opravdu něco děje. Na skútru to nešlo, a trochu jsme se tak báli o zadek, řečeno slušně.

U dnešních aut je pak často zapínání varovných blinkrů automatické, pokud začneme prudce brzdit. Často se přidá i blikání brzdových světel, aby si všichni za námi všimli, že je třeba na brzdu pořádně dupnout.

Kdo je připraven

Právě dojíždění do kolony je situací, kdy se u nás výstražné blinkry používají. Dále je to v případě, že kvůli poruše zůstaneme stát na místě, kde tvoříme překážku. Zapnutí výstražných blinkrů nás ale nezbavuje povinnosti umístit za auto výstražný trojúhelník.

Ve Španělsku od 1. ledna trojúhelníky na dálnicích ruší, jak jsme psali v čísle 43. Běhat sto metrů za auto, aby ho člověk postavil, přijde Španělům nebezpečné. Místo toho musíte mít s sebou žlutý majáček, jako mají třeba popeláři, a ten dáte na střechu.

Pokud auto zdechne a nejede nebo nám bouchne guma, pak můžeme na blikačkách a s trojúhelníkem stát i na místě, kde se normálně stát nesmí. Ale pokud si jdeme jen pro časopis do trafiky, byť by to byl Svět motorů, běžíme pro dítě do školky, potřebujeme jen na poštu či do večerky pro párky, chleba a máslo, tak stát s výstražnými blinkry nesmíme. V takovém případě musíme, i když je to někdy nepříjemné, najít volné parkovací místo a na něm zastavit. O tom jsme psali v minulém čísle.

Blikání v cizině

Pokud zařadíte ve Slovinsku zpátečku, pak nezapomeňte zapnout výstražné blinkry. V této zemi platí totiž povinnost při couvání blikat. To se ale netýká zajíždění na parkovací místo.

V Německu zas musíte blikat na všechny strany při tažení auta. Tato povinnost platí jak pro auto, které táhne, tak i pro to tažené. V Polsku musí varovné blinkry zapnout řidič školního autobusu, když nastupují a vystupují děti. Tady si jen připomeňme, že bus označený symbolem dětí v oranžovém čtverci nesmíme u nás v ČR v zastávce objet a musíme počkat, až odjede. Zůstaňme ale ještě v Polsku. Pokud přepravujete člověka s handicapem, pak dejte varovky ve chvíli, kdy dotyčná osoba nastupuje nebo vystupuje.

Když už tak hezky blikáme, tak se od blinkrů přesuneme ještě ke světelné houkačce. Ta se u nás může dle zákona použít v obci na upozornění vozidla, které chceme předjet. Tím se úplně nemyslí agresivně vyblikávat někoho, kdo se nám plete v levém pruhu, ale bliknout na něj lze.

Občas se na českých, ale i zahraničních silnicích setkáváme s tím, že na nás blikají protijedoucí. Buď nám v zemích, kde se musí přes den svítit, což je vedle ČR i Slovensko, Polsko, Slovinsko či Švédsko, chce jiný řidič připomenout, že jsme zapomněli rozsvítit, nebo nás varuje před radarem. Varování před radarem by se dělat nemělo, blikat světelnou houkačkou by se mělo, jen pokud chceme upozornit na nějaké nebezpečí.

Považovat radar za nebezpečí, protože se ho řidič může leknout a havarovat, je velmi kreativní výklad zákona, který nemusí nutně projít, pokud by vás někdo chtěl za blikání pokutovat. Ale jistou logiku to dává. V zahraničí pak bývá zvykem, u nás se to bohužel zatím moc nenosí, že řidiči používají světelnou houkačku i proto, aby protijedoucí varovali třeba před nehodou či kolonou. V Rakousku či Itálii je to naprosto běžné, u nás jsme se to zatím bohužel ještě moc nenaučili.

Co říká zákon

Výstražným znamením se věnuje paragraf 31 a jmenuje se výstižně Výstražná znamení. V odstavci tři čteme toto: Je-li nutné upozornit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích na hrozící nebezpečí, zejména v případech, kdy je nutné náhle snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo, dává řidič světelné výstražné znamení zapnutím výstražného světelného zařízení. V dalším odstavci se pak dozvíme, že výstražné znamení se používá jen po nezbytně dlouhou dobu.

(Ne)děkujte

V ČR i některých dalších zemích je zvykem poděkovat bliknutím výstražnými světly. Když se podíváme do zákona, tak tam o děkování nic není. Výstražné blinkry slouží k varování před nebezpečím, takže děkovat bychom dle zákona neměli. Budeme-li zákon trošku ohýbat pro své potřeby, tak teoreticky smíme dělat vše, co není výslovně zákonem zakázáno. Ale to je zase kličkování mezi paragrafy. Děkovat bychom neměli. Na druhou stranu, je to sympatické gesto. Třeba v Německu, kde se pravidla ctí trochu víc než u nás, není děkování tak rozšířené, ale občas někdo taky blikne, aby řekl: Danke schön. A i Němci řeší v různých diskuzích a článcích, zda se to smí, či nesmí. Ani tam by se to nemělo. Přesto to řada lidí dělá, druhému to může zlepšit náladu a třeba ho to odradí od nějakého agresivního manévru.

Autor: Martin Karlík

Zdroj: Svět motorů, auto.cz

Foto: Svět motorů