Skandál se zánovními auty. I hezký vůz po leasingu může mít velmi divokou minulost ve sdílení

Stále častěji se totiž na trhu objevují vozy, které předtím sloužily v carsharingu. Taková auta pak končí i ve značkových programech ojetin, aniž by se o jejich předchozím využití kdokoliv zmínil. A kupující prakticky nemá možnost to zjistit.

Z běžné nabídky může být překvapení

Na pohled jde o atraktivní koupi. Auto vypadá zachovale, papírově má málo najeto a prodejce uvádí, že šlo o vůz po dealerovi nebo po leasingu. Jenže za tímto původem se může skrývat úplně jiný způsob používání. Na trhu ojetin se dnes čím dál častěji objevují auta, která dříve fungovala jako sdílená vozidla. Takové vozy se následně dostanou do běžného prodeje a o jejich minulosti často neví ani samotný autobazar. Přitom nejde o nic protiprávního.

Jak se minulost auta snadno ztratí

V Česku i v dalších zemích roste popularita sdílení aut. Vedle klasických firemních flotil, jako jsou například Anytime nebo Car4Way, se rozšiřuje také model peer to peer carsharingu. V něm si lidé pronajímají auta mezi sebou prostřednictvím platforem typu HoppyGo nebo SmileCar. A právě tady vzniká celý problém.

Pokud si fyzická osoba nebo firma pořídí auto na operativní leasing a následně ho nabízí přes carsharingovou aplikaci, nikde se tato skutečnost oficiálně neobjeví. V technickém průkazu bývá jako vlastník uvedena leasingová společnost, což je zcela běžné. Po skončení leasingu se auto vrátí a následně se zařadí mezi běžné ojetiny. Tím vzniká situace, kdy je vůz prodáván jako standardní firemní nebo referenční auto, přestože ho předtím mohly používat desítky nebo i stovky různých řidičů.

Proč to nejde snadno odhalit

Informace o tom, že auto sloužilo ke sdílení, se nikam systematicky nezapisují. Ani dealer, který vůz vykoupí, obvykle nemá možnost zjistit, zda byl pronajímán přes některou z aplikací. Z technického průkazu je možné dohledat pouze vlastníka a provozovatele. U leasingových aut je přitom vlastníkem zpravidla leasingová firma. Ani v případě, že je v dokladech vedená fyzická osoba, to nic neřeší, protože i soukromý majitel může své auto přes podobné platformy nabízet.

Jinými slovy, neexistuje žádný oficiální systém, který by ukázal, že vůz byl součástí carsharingu. Pokud navíc auto nepatřilo přímo provozovateli sdílecí platformy, nezůstane po této minulosti prakticky žádná stopa. Není proto fér automaticky obviňovat prodejce, protože ani on často nemá šanci skutečný způsob využití vozu rozpoznat. Poctivý obchodník alespoň pečlivě prověří, zda míra opotřebení odpovídá stáří a deklarovanému nájezdu.

Výsledkem je, že takové auto projde výkupem i následným prodejem jako běžný vůz po operativním leasingu, přestože ve skutečnosti mohlo několik let fungovat skoro jako malá půjčovna. Jedinou jasnější stopou bývá situace, kdy auto vlastnila přímo firma provozující aplikaci pro sdílení vozů.

Problém může být větší, než se zdá

Při zkoumání platforem pro sdílení automobilů lze narazit na velké množství profilů, ať už soukromých nebo firemních, které nabízejí desítky různých vozů. Často jde o nová auta financovaná operativním leasingem. Jakmile dosáhnou sjednaného kilometrového limitu nebo uplyne doba leasingu, vracejí se leasingové společnosti. Ta je následně prodá dál obchodníkům s ojetinami.

V praxi tedy může jít o poměrně rozsáhlý jev, který se ročně dotýká i tisíců zánovních aut. Je navíc potřeba si uvědomit, že sdílený vůz může mít za sebou náročnější provoz než třeba klasické taxi. Taxík většinou používá jeden řidič, případně několik málo dalších. Navíc jde o profesionály s licencí. U carsharingu si ale auto může půjčit v podstatě kdokoliv s platným řidičským průkazem. Nikdo přitom negarantuje, jak šetrně jezdí ani jaké má návyky.

Vyšší pravděpodobnost opotřebení

Auto, které střídá velké množství řidičů, bývá zpravidla namáhanější než běžný firemní vůz. Časté používání různými lidmi se může podepsat na technickém stavu i na vzhledu interiéru.

Horší vypovídací hodnota servisní historie

Některé vozy ze sdílených služeb nejezdí pravidelně do autorizovaných servisů. A i když servisní záznamy existují, samy o sobě vám neprozradí, že auto mezi jednotlivými návštěvami servisu používalo denně několik různých řidičů.

Prakticky nulová možnost dohledání minulosti

Běžné služby pro ověřování historie, jako jsou Cebia, CarVertical nebo Autotracer, umí ukázat majitele, zaznamenané kilometrové stavy nebo údaje ze STK. To, k jakému účelu bylo auto využíváno, ale zpravidla nezjistíte. Jestli fungovalo jako sdílené vozidlo nebo malá půjčovna, zůstane skryté.

Jak být při nákupu opatrnější

Úplně se podobným autům vyhnout nejde, ale opatrnost může riziko alespoň snížit. Vyplatí se zajímat o původ vozu co nejpodrobněji. Pokud prodejce uvádí, že šlo o auto po operativním leasingu, ptejte se, kdo ho skutečně používal. Odpověď ve stylu, že se to neví a vůz jen přišel z leasingu, by měla být důvodem ke zvýšené obezřetnosti.

Důležité je také sledovat reálné známky opotřebení. Odrbané kliky, unavený interiér, nadměrně opotřebené pedály nebo volant mohou naznačovat, že auto používalo více lidí a zacházení s ním nebylo zrovna jemné.

Rozumným krokem je i nezávislá technická kontrola. Zkušený technik často odhalí víc než samotný prodejce a může upozornit na nesoulad mezi deklarovaným stavem a skutečným opotřebením vozu.

Roli hraje i výběr samotného prodejce. Někteří značkoví dealeři si na prověřování původu opravdu dávají záležet. Jiní jednoduše vykupují vozy bez hlubšího prověření jejich minulosti.

Všechno může být legální, ale ne vždy poctivé

Z právního pohledu je takový prodej většinou zcela v pořádku. Auto má jasného vlastníka, může mít řádný servis a čisté doklady. Jenže z pohledu kupujícího může jít o úplně jiný typ auta, než jaký si podle inzerátu představoval. Rozdíl mezi vozem po jednom pečlivém uživateli a autem, které během několika let vystřídalo desítky řidičů, je totiž zásadní.

Nabízí se proto otázka, zda by informace o využití v carsharingu neměla být součástí historie vozu. Dnes to technicky ani administrativně běžně nefunguje, ale z etického hlediska by to smysl rozhodně mělo. Do té doby kupujícím nezbývá nic jiného než být maximálně obezřetní a ke každé podezřele výhodné nabídce přistupovat se zdravou dávkou nedůvěry.

Autor: Vojtěch Koval 

Zdroj: Autorský text a investigace Vojtěch Koval, autojournal.cz

Foto: Shutterstock